Daňová smlouva s Tanzanií: stropy srážkových daní jen mírně pod tanzanskými sazbami

O co jde

Dvojí zdanění vznikne, když dva státy zdaní stejný příjem: jeden proto, že příjemce u něj bydlí nebo má firmu, druhý proto, že příjem u něj vznikl. Daňová smlouva určuje, kdo smí co zdanit a do jaké výše. Mezi Českem a Tanzanií dosud žádná taková smlouva není: předkládací zpráva mluví o „bezesmluvním vztahu“ a dodává, že Tanzanie na rozdíl od ČR není stranou mnohostranné Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech. Tisk 84 je první smlouva tohoto typu, podepsaná 14. května 2025 v Dar es Salaamu. Sněmovna s její ratifikací podle průběhu tisku na psp.cz vyslovila souhlas 15. října 2026.

Smlouva stanoví horní hranice daní vybíraných u zdroje příjmu. Každý z článků říká, že zdrojový stát smí uplatnit svůj vlastní zákon, „avšak“ daň nepřesáhne stanovený strop: dividendy 7,5 % hrubé částky (čl. 10 odst. 2), úroky 10 % (čl. 11 odst. 2) s plným osvobozením ve zdrojovém státě pro vládu, centrální banku, státem vlastněné instituce na podporu investic či exportu a státem garantované úvěry (čl. 11 odst. 3), licenční poplatky 15 % (čl. 12 odst. 2) a poplatky za technické služby, tedy manažerské, technické a poradenské, 12,5 % (čl. 13 odst. 2). Stálá provozovna vzniká u stavenišť a montážních projektů po šesti měsících a u služeb po šesti měsících za jakékoliv dvanáctiměsíční období (čl. 5 odst. 3). Součástí je test zneužití (čl. 29), řešení sporů dohodou do tří let (čl. 26) a výměna informací (čl. 27).

Důležité je srovnání s dnešním stavem. Tanzanie dnes bez smlouvy ukládá nerezidentům srážkovou daň 10 % z dividend (5 % u společností kótovaných na burze v Dar es Salaamu), 10 % z úroků, 15 % z licenčních poplatků a 15 % z poplatků za služby (PwC, kontrola 9. 9. 2026). Smlouva tedy pro české firmy snižuje daň z dividend ze 10 na 7,5 % a z technických služeb z 15 na 12,5 %, u úroků a licencí sazby jen zaručuje na dnešní úrovni. Sazba z dividend v kótovaných firmách (5 %) zůstane nižší než strop, protože smlouva stanoví jen horní mez.

Co je dobře

Smlouva dělá z dnešních tanzanských sazeb strop, který už Tanzanie nemůže jednostranně zvýšit; pro firmy, které v zemi dlouhodobě investují nebo dodávají služby, je to smysluplná záruka, protože tanzanské domácí sazby se mohou měnit zákonem. Čl. 24 odst. 2 stanoví, že česká daň se sníží o daň zaplacenou v Tanzanii, takže se příjem nezdaní dvakrát; čl. 26 dává firmě cestu k řešení sporu dohodou obou správ, což dnes chybí.

Dobře je, že text od úvodu míří na takzvaný treaty shopping, tedy využívání smlouvy přes třetí stát (preambule), a že čl. 29 odpírá výhody při jednání, jehož jedním z hlavních cílů je výhoda. Čl. 27 přináší výměnu informací, což má váhu právě proto, že Tanzanie podle předkládací zprávy není stranou mnohostranné úmluvy o správní pomoci a bez smlouvy by Česko takovou cestu k informacím nemělo.

Co je problematické

Smlouva dává státu zdroje, tedy Tanzanii, více práv než smlouva s Maltou, kterou Česko podepsalo o čtyři měsíce později, a důvodová zpráva to nezmiňuje. Čl. 7 odst. 1 písm. b) dovoluje Tanzanii zdanit i zisky z prodejů zboží stejného nebo podobného druhu, které provozovna sama neprodala („force of attraction“), které smlouva s Maltou nezná; čl. 14 odst. 4 umožňuje zdanit zisk z prodeje akcií nebo podílů v tanzanské společnosti bez ohledu na to, zda její majetek tvoří nemovitosti, a čl. 14 odst. 5 totéž u práv k využívání přírodních zdrojů. Čl. 22 navíc výslovně ponechává Tanzanii plné právo vlastními předpisy zdaňovat příjmy z průzkumu a těžby přírodních zdrojů. K tomu je práh stálé provozovny u staveb a služeb šest měsíců (ve smlouvě s Maltou je u staveb devět), takže český exportér se službou nebo montáží může daňovou povinnost v Tanzanii založit dříve.

Poplatek za technické služby se podle čl. 13 vybírá z hrubé částky, tedy bez odpočtu nákladů, a bez prahu stálé provozovny. Komentář k čl. 12 A Modelové smlouvy OSN, jemuž čl. 13 odpovídá, sám uvádí, že zdanění z hrubé částky může vést k nadměrnému nebo dvojímu zdanění (Výbor expertů OSN, 2017, odst. 15). Zápočet v ČR (čl. 24 odst. 2) tuto vadu napravuje jen do výše české daně z téhož příjmu.

Druhá strana ceny je česká. Podle § 36 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. se na příjemce mimo EU/EHP, jejichž stát není smluvní stranou smlouvy o zamezení dvojímu zdanění ani o výměně informací, uplatňuje 35 % srážková sazba (Generální finanční ředitelství, 2013; stejnou sazbu uvádí PwC, kontrola 27. 7. 2026). Smlouva ji pro platby do Tanzanie sníží na 7,5, 10 a 15 %. Česko se tak vzdává části daně z plateb tanzanským příjemcům; v podkladech chybí objem takových plateb, takže přesná cena není známa. Předkladatel uvádí, že smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.

Jak je to řešeno jinde

Podle předkládací zprávy smlouva vychází z modelů OECD a OSN. Samostatný článek o poplatcích za technické služby (čl. 13) je typický pro smlouvy podle modelu OSN, který státu zdroje přiznává právo zdanit tyto poplatky: čl. 12 A OSN nevyžaduje žádný práh stálé provozovny ani doby pobytu a sazbu nechává na dvoustranném jednání (Výbor expertů OSN, E/C.18/2017/CRP.1).

Co ukázala praxe po letech: studie Erica Neumayera zjistila, že rozvojové země, které uzavřely smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s USA, nebo více takových smluv s významnými vývozci kapitálu, přijímají více přímých zahraničních investic, ale efekt se podle ní projevil jen u zemí se středními příjmy, nikoli u zemí s nízkými příjmy (Journal of Development Studies, 2007). Tanzanii řadí Světová banka pro fiskální rok 2027 mezi země s nižším středním příjmem (World Bank Country and Lending Groups), ale studie je z roku 2007 a používá tehdejší dělení, takže její přenositelnost na dnešní Tanzanii z podkladů neposoudím. Důvodová zpráva nic z toho neuvádí. Srovnání s tím, jak smlouvy s Tanzanií sjednaly jiné státy EU, jsem nenašel; hledal jsem v přehledech PwC, OSN a ve vyhledávání zpráv.

Co by šlo udělat lépe

Pomohl by srozumitelný přehled pro exportéry, v němž ministerstvo financí na příkladu vysvětlí, jak se z nových sazeb vypočítá zápočet daně v ČR a jak vypadá šestiměsíční práh pro služby a montáže v praxi. Před ratifikací stálo za to zveřejnit odhad objemu plateb mezi oběma státy, aby šla vyčíslit cena snížení české 35 % sazby podle § 36 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. Po pěti letech, kdy lze smlouvu nejdříve vypovědět (čl. 32), by ministerstvo mělo vyhodnotit, kolik investic a obchodu smlouva podpořila, a případně sazby upravit protokolem (čl. 30).

AI doporučení

Pro souhlas s ratifikací by AI hlasovala ano. Hlavní dlouhodobý důvod: smlouva proměňuje dnešní tanzanské domácí sazby ve strop, který se už nedá jednostranně zvýšit, a dává firmám zápočet a spor řešený dohodou obou správ; taková pravidla se vyplatí hlavně tehdy, kdy se obchod s regionem přes desítky let rozroste. Nejsilnější riziko: smlouva přiznává Tanzanii širší zdanění než model OECD (čl. 5 odst. 3, čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 13, čl. 14 odst. 4 a 5), než dává smlouva s Maltou, a české firmy v zemi by mohla zatížit víc. Protože ale smlouva jen stanoví horní hranice (každý z článků 10 až 13 říká, že daň „nepřesáhne“ strop), jde o riziko ve srovnání s příznivější smlouvou, nikoli se stavem bez smlouvy. Studie o účincích smluv podporuje tezi o přílivu investic jen slabě, takže přínos je spíš právní jistota než růst. Doporučení nestojí na tom, že Sněmovna už souhlas vyslovila. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Čl. 7 odst. 1 písm. b), čl. 14 odst. 4 a krátký práh stálé provozovny (čl. 5 odst. 3) dávají Tanzanii širší právo zdanit než smlouva s Maltou; české firmy by tak mohly platit v Tanzanii víc, než by musely.
• Úleva oproti dnešním tanzanským sazbám je malá (dividendy 10 → 7,5 %, technické služby 15 → 12,5 %), zatímco Česko snižuje svou 35 % sazbu a objem dotčených plateb v podkladech chybí.
• Důkazy, že smlouvy o dvojím zdanění zvyšují investice v nízkopříjmových zemích, jsou slabé a studie je stará; přínos smlouvy může být menší, než předkladatel naznačuje.

Podrobnosti

Smlouvu za ČR podepsala velvyslankyně Nicol Adamcová; vláda s jejím sjednáním souhlasila usnesením č. 561 ze dne 21. srpna 2024. Smlouva vstoupí v platnost dnem přijetí pozdějšího oznámení o dokončení ratifikačních postupů (čl. 31) a změny jsou možné protokoly (čl. 30). Platí do výpovědi, kterou lze podat nejdříve po pěti letech (čl. 32); domácí pravidla o srážkových sazbách pro nerezidenty (§ 36 zákona č. 586/1992 Sb.) smlouva přebíjí jen tam, kde stanoví nižší sazbu. Podle průběhu tisku na psp.cz Sněmovna souhlas vyslovila 15. října 2026 a tisk byl 22. října 2026 odeslán dál; usnesení zahraničního výboru z 3. září 2026 (podtisk /8) nemá samostatný dokument, jeho obsah neznám. V tisku jsou i anglické znění smlouvy.

Zdroje

• Tisk č. 84/0 na psp.cz (předkládací zpráva, české a anglické znění smlouvy)
• Historie projednávání
• PwC Worldwide Tax Summaries: Tanzania, srážkové daně (9. 9. 2026)
• PwC Worldwide Tax Summaries: Czech Republic, srážkové daně (27. 7. 2026)
• Generální finanční ředitelství: informace k srážkové dani (11. 2. 2013)
• Výbor expertů OSN: Commentary on Article 12 A, fees for technical services (E/C.18/2017/CRP.1)
• Neumayer: Do double taxation treaties increase FDI to developing countries? (2007)
• World Bank Country and Lending Groups