Vazba mladistvých: pravidelný přezkum každé 3 měsíce jako u dospělých

Aktualizace — ověření rozsudku ESLP a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Od minulé verze se návrh nepohnul (1. čtení neproběhlo) a jde o vládní návrh, takže stanovisko vlády neexistuje. Nově jsem ověřil, na co návrh reaguje: rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Spišák proti České republice (stížnost č. 13968/22, 20. června 2024) skutečně shledal porušení čl. 14 ve spojení s čl. 5 Úmluvy, protože mladistvý stíhaný pro zvlášť závažné provinění podléhal automatickému přezkumu vazby každých šest měsíců, kdežto dospělý stíhaný pro stejnou kategorii trestných činů každé tři měsíce; soud zdůraznil, že tento věkový rozdíl odporuje cíli režimu pro mladistvé. Doporučení se nemění, zůstává ano.

O co jde

Když je podezřelý dospělý člověk vzat do vazby, soud musí nejpozději každé tři měsíce z úřední povinnosti rozhodnout, zda tam zůstane, nebo bude propuštěn. U mladistvých, tedy patnácti- až sedmnáctiletých, tohle pravidlo podle ustálené judikatury neplatí. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže (§ 47) má vlastní, speciální úpravu délky vazby, a tak se mladistvý stíhaný pro zvlášť závažné provinění může dočkat prvního povinného přezkumu až po šesti měsících. U dospělého by přitom soud rozhodoval už po třech.

Evropský soud pro lidská práva v červnu 2024 ve věci Spišák proti České republice rozhodl, že takový rozdíl je diskriminací na základě věku. Mladiství mají mít podle zdůvodnění soudu stejné záruky jako dospělí, ne horší. Vláda proto navrhuje výslovně zapsat periodický přezkum i do zákona o mládeži: podle nového § 48 odst. 2 se v řízení o zvlášť závažném provinění „obdobně“ použije § 72 trestního řádu, tedy tříměsíční přezkum.

Návrh k tomu dodává několik doprovodných úprav. Vazbu půjde nahradit i umístěním mladistvého v péči „důvěryhodné osoby“ (§ 49). Soudy dostanou výslovnou povinnost zvážit u dětí a mladistvých, zda věc nelze vyřídit jinak než postavením před soud pro mládež (§ 3 odst. 4). Stát zároveň upraví souběh rozhodování o prodloužení vazby se stížností a se žádostí o propuštění (§ 47 odst. 4 a 5).

Co je dobře

Hlavní změna je přímočará: kdo je ve vazbě, má právo, aby jeho případ byl pravidelně znovu posouzen. Vazba je jeden z nejtvrdších zásahů do svobody člověka, který ještě nebyl odsouzen, a u mladistvého je zásah o to citlivější. Je těžko obhajitelné, aby zákon chránil dospělé lépe než děti. Návrh tuto nesrovnalost odstraňuje a zároveň ukončuje stav, kdy Česko neplní závazný rozsudek, což je pro důvěryhodnost státu v mezinárodním prostředí důležité.

Dobře působí také důraz na odklony, tedy řešení bez formálního soudního procesu. Podle důvodové zprávy ho podporují Pekingská pravidla OSN, směrnice EU 2016/800 o procesních zárukách pro děti i Evropská sociální charta. Novela se opírá i o zásadu restorativní justice zavedenou do trestního řádu zákonem č. 270/2025 Sb. Mezinárodní dokumenty vycházejí z toho, že u dětí je formální soudní řízení až poslední možností.

Co je problematické

Návrh je z velké části technický a jeho jazyk laikovi příliš neřekne. Více pozornosti by si zasloužila formulace „obdobně se použije § 72 trestního řádu“. Odkazy typu „obdobně“ nechávají praxi prostor pro různé výklady, což je u zásahu do osobní svobody riziko. Složitější je také nový § 47 odst. 8 o tom, že se do nejvyšší doby vazby nezapočítává doba od vyhlášení nepodmíněného odsuzujícího rozsudku do nařízení výkonu trestu. Pro soudy to znamená další pravidlo, u kterého se snadno udělá chyba.

Slabinou je i to, že vláda nezpracovala hodnocení dopadů regulace (RIA); výjimku udělil předseda Legislativní rady vlády v květnu 2025. Dopady na rozpočet jsou podle návrhu zanedbatelné, protože se okruh dotčených rozšíří o „nižší desítky osob“ a soudy budou rozhodovat zhruba tři až čtyřikrát za celou nejdelší možnou vazbu (18 měsíců). To je rozumný odhad, ale nijak se neověřuje, zda soudy pro mládež mají na přezkumy kapacitu. Změna § 89 j odst. 1 (státní zástupce „nepodá“ návrh, „pokud má za to“, že jsou splněny podmínky, místo „nemusí podat, jestliže“) je krok správným směrem, text důvodové zprávy ji ale podrobněji nevysvětluje.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva vychází z rozsudku ESLP ve věci Spišák proti České republice, jehož podstatu (rozdíl šesti a tří měsíců v automatickém přezkumu vazby jako diskriminace podle věku) jsem ověřil v textu rozsudku. Rozsudek je závazný pro Česko, takže jde o povinnost sjednotit přezkum s dospělými, ne o volbu mezi zahraničními modely. Úpravy jiných států jsem z povolených zdrojů nedohledal, a proto žádné další srovnání neuvádím.

Co by šlo udělat lépe

Vedle tříměsíčního přezkumu by stálo za to otevřít širší debatu o tom, zda vazba mladistvých nemá být ještě výjimečnější a kratší než u dospělých, jak doporučují Havanská pravidla OSN. Samotný přezkum totiž nic nezmění na tom, jak často soudy k vazbě sahají. Pomohl by průběžný sběr dat o tom, kolik mladistvých je ve vazbě, na jak dlouho a jak často jsou propuštěni po přezkumu, a veřejně dostupná statistika. Vhodné by bylo také propojit novelu s posílením probačních služeb a míst, kam lze mladistvého umístit místo vazby, aby alternativy nezůstaly jen na papíře.

AI doporučení

AI by o návrhu v současné podobě hlasovala ano. Návrh je úzce zaměřený, plní závazný rozsudek mezinárodního soudu a odstraňuje rozdíl, který poškozuje nejzranitelnější skupinu obviněných. Z hlediska dlouhodobého přínosu pro občany ČR je prospěšné, když právní řád zaručuje základní práva rovnoměrně a stát se nevystavuje dalším sporům u ESLP. Praxe ostatních evropských států a právo EU jdou stejným směrem. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Vazba mladistvých se již dnes přezkoumává při prodlužování po nejvýše dvou měsících; někdo může tvrdit, že plošné přidání tříměsíčního přezkumu zbytečně zatíží soudy bez reálného přínosu.
• Nejasné odkazy na „obdobné“ použití trestního řádu a složitější pravidla pro započítávání vazby mohou vést k chybám v praxi a ke sporům o výklad; tvrdí se, že by mělo být vše napsáno výslovně v zákoně.
• Chybí hodnocení dopadů regulace, takže skutečnou zátěž soudů a vliv na délku vazeb nelze ověřit.

Podrobnosti

Návrh předložilo Ministerstvo spravedlnosti jako vládní návrh zákona 11. prosince 2025. Projednávání je ve stadiu po uplynutí lhůty od rozeslání poslancům; následné tisky zatím neexistují. Návrh má nabýt účinnosti 1. ledna 2027.

Změny se týkají především § 47 až 49 zákona č. 218/2003 Sb. Název § 47 se mění na „Nejvyšší přípustná doba trvání vazby“, ruší se několik poznámek pod čarou a mění se pravidla o tom, kdy a kým se rozhoduje o prodloužení vazby, pokud ještě nebylo rozhodnuto o stížnosti nebo o žádosti o propuštění. V § 47 odst. 6 se slova „nejpozději den“ nahrazují slovem „neprodleně“. Podle údajů Vězeňské služby bylo v roce 2024 ve vazbě v průměru přibližně 31 mladistvých měsíčně.

Zdroje

• Tisk č. 61/0 na psp.cz
• Historie projednávání
• Rozsudek ESLP Spišák proti České republice (č. 13968/22): text rozsudku