Nová pravidla pro baterie: kdo je vyrobí, ten odpovídá za jejich recyklaci
Návrh transponuje evropské nařízení o bateriích do českého práva — výrobci budou muset zajistit zpětný odběr, finanční záruky a oddělené uvádění nákladů na recyklaci.
AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.
Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.
O co jde
Tento zákon transponuje do českého práva nové evropské nařízení 2023/1542 o bateriích a odpadních bateriích, které nahrazuje starší směrnici z roku 2006. Cílem je zajistit, aby se baterie — od tyčinek přes auta po průmyslové akumulátory — dobře sbíraly, zpracovávaly a recyklovaly. Zákon mění stávající zákon o výrobcích s ukončenou životností a rozšiřuje ho o speciální pravidla pro baterie.
V praxi to znamená, že výrobci baterií budou mít mnohem větší odpovědnost. Nově musí zajistit zpětný odběr odpadních baterií na úrovni jednoho místa v každé obci nad 1 500 obyvatel (§ 78), vést evidenci a zpracovat je. Zároveň se zavádí povinnost odděleně uvádět na dokladu náklady na zpětný odběr a recyklaci (§ 81) — takže zákazník uvidí, kolik za recyklaci zaplatí, a to předem, až do provozu, bude založen na realitě.
Co je dobře
Návrh přináší významné zlepšení ochrany životního prostředí. Baterie patří k nejrychleji rostoucímu proudu odpadu a bez správného zpracování obsahují látky škodlivé pro zdraví a přírodu. Nový systém rozšířené odpovědnosti výrobců, který zavádí povinný zpětný odběr na úrovni obcí, by měl zvýšit recyklační míry a snížit množství baterií končících v běžném odpadě nebo v přírodě. Zároveň se zavádí povinnost výrobců zajistit, aby byly baterie snadno vyjmatelné z výrobků (§ 77) — což usnadní opravy a prodlouží životnost výrobků.
Co je problematické
Navzdory jasnému cíli je návrh velmi komplexní a obsahuje rozsáhlé změny, které sahají do mnoha detailů. Výrobci se budou muset přizpůbit k novým povinnostem — vedení evidencí, zajištění zpětného odběru, tvorbě rezerv pro kolektivní systémy (§ 48) — což znamená administrativní zátěž, která se může promítnout do ceny výrobků. Druhým rizikem je, že se zákonná povinnost může stát příliš složitou pro menší subjekty, kteří nemají kapacity na splnění všech požadavků. Důvodová zpráva navíc neuvádí konkrétní odhad nákladů pro výrobce, což znesnadňuje posouzení dopadů na trh.
Jak je to řešeno jinde
Evropské nařízení 2023/1542 je přímo použitelné ve všech členských státech, takže základní pravidla pro baterie budou stejná v celé EU. Některé státy však mají delší zkušenosti s podobnými systémy — například Německo a Belgie provozují systémy sběru a recyklace baterií již řadu let a mohou sloužit jako vzor pro implementaci. Finský systém založený na individuální odpovědnosti výrobců se osvědčil jako efektivní, ačkoli vyžadoval počáteční investice do infrastruktury. Český návrh se v některých ohledech liší — například povinností výrobců zajistit zpětný odběr na úrovni obcí — což je ambicióznější, ale i náročnější na koordinaci mezi výrobci, obcemi a provozovateli kolektivních systémů.
Co by šlo udělat lépe
Návrh by mohl být doplněn o konkrétní podpora pro malé a střední výrobce — například o jednodušší režim pro subjekty s malým tržním podílem, nebo o finanční podporu z EU na vybudování sběrné infrastruktury. Dále by bylo vhodné stanovit jasné podmínky pro kontrolu a vymáhání povinností, aby se zabránilo tomu, že by se zákonné požadavky staly jen formálními. V neposlední řadě by pomohlo, kdyby byl návrh doprovozen informační kampaní pro veřejnost — mnoho lidí dnes neví, kam s použitými bateriemi, a bez povědomí se zvýšené recyklační míry nedosáhnou.
AI doporučení
Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Baterie patří k nejrychleji rostoucímu proudu odpadu a nový systém rozšířené odpovědnosti výrobců — zpětný odběr na úrovni obcí, odděleně uváděné náklady na recyklaci i snadno vyjmatelné baterie — výrazně zvyšuje šanci, že se baterie zpracují místo aby skončily v přírodě. Původní znění zákona (stále směrnice z roku 2006) je pro tento růst odpadu z hlediska ochrany životního prostředí nedostatečné a neexistence novely by znamenala hrozbu evropských sankcí. Navržené znění tak i přes složitost a administrativní zátěž lépe splňuje kritéria ochrany prostředí, rozšířené odpovědnosti výrobců a únosné administrativy než obě alternativy.
Argumenty PROTI doporučení
- Návrh je velmi komplexní a důvodová zpráva neuvádí konkrétní odhad nákladů pro výrobce — dopad na cenu výrobků zůstává neznámý.
- Povinnost vytvářet rezervu minimálně 10 % nákladů ročně (§ 48) znamená finanční břemeno pro provozovatele kolektivních systémů.
- Nové povinnosti mohou být příliš složité pro menší výrobce a subjekty bez vlastních kapacit.
Podrobnosti
Návrh předložilo Ministerstvo životního prostředí 10. prosince 2025. Zahrnuje změny zákona o výrobcích s ukončenou životností a zákona o posuzování shody stanovených výrobků. Přechodná ustanovení (čl. II) stanovují, že výrobci, kteří před účinností zákona plnili povinnosti v individuálním systému, přejdou na nový systém nejpozději od 1. ledna 2027. Nově se zavádí povinnost provozovatelů kolektivních systémů vytvářet rezervu (§ 48 odst. 3) — prvních 5 let od udělení oprávnění minimálně 10 % nákladů ročně. Za nejzávažnější přestupky hrozí pokuta až 5 mil. Kč.
Zdroje
Jak se hlasovalo
Průběh projednávání
- 2025-12-10 předložen — START → Přijímáno do PS
- 2025-12-10 rozeslán — Přijímáno do PS → Organizační výbor
- 2025-12-17 doporučen — Organizační výbor → 1. čtení
- 2026-07-01 zahájeno
- 193. hlasování — přijato (118:0:30)
- 2026-07-01 přikázán — 1. čtení → 2. čtení - obecná rozprava
- 193. hlasování — přijato (118:0:30)
- 2026-09-22 zahájeno
- 2026-09-22 ukončena — 2. čtení - obecná rozprava → 2. čtení - podrobná rozprava
- 2026-09-22 ukončena — 2. čtení - podrobná rozprava → Pozměňovací návrhy
- 2026-09-23 rozeslán — Pozměňovací návrhy → Garanční výbor
- 2026-10-01 projednávání ukončeno — Garanční výbor → 3. čtení