← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 08.12.2025

Zelená tvrzení bez důkazů pokutována, oprava výrobku prodlouží záruku na tři roky

Transpozice tří evropských směrnic: zákaz nepodložených zelených tvrzení i plánovaného zastarávání, harmonizovaný štítek o právech a tři roky odpovědnosti, když zvolíte opravu.

Tisk č. 53/0 · Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Tento zákon transpozuje tři evropské směrnice a řeší tři různé problémy, které všechny vedou k jedné věci — lepší ochraně spotřebitele při udržitelnější spotřebě. První část je zákaz tzv. greenwashingu: nepodložená „zelená” tvrzení o výrocích („ekologický”, „uhlíkově neutrální”) a neoficiální označení udržitelnosti budou patřit mezi vždy zakázané nekalé obchodní praktiky (černá lista se rozšíří z 27 na 39 položek). Druhá část přináší důsledky pro dobu odpovědnosti za vadné plnění: pokud si spotřebitel při reklamaci zvolí opravu, prodávající odpovídá za bezvadnost celkově tři roky namísto dvou (§ 2165 odst. 4), a použitá věc po opravě roku prodlužuje o jeden rok (§ 2168). Třetí část jsou nové informační povinnosti — harmonizované oznámení o právech z vadného plnění, štítek trvalé životnosti výrobce a informace o době bezplatných aktualizací softwaru (§ 1811 a § 1820 oobčanského zákoníku). Součástí je i rušení evropské online platformy pro řešení sporů (ODR), která podle Evropské komise téměř nebyla využívána.

Pro spotřebitele to znamená konkrétně: prodávající vás musí před vyřízením reklamace upozornit na tříletou odpovědnost, pokud zvolíte opravu (§ 19 odst. 2). Firma, která prodává výrobek jako „šetrný k životnímu prostředí”, musí mít pro to důkaz — buď uznávaný vynikající environmentální profil (například ekoznačku EU), nebo podrobný a ověřitelný plán. Předčasně vyměňovat spotřební materiál, který ještě není nutné měnit, vydávat aktualizace softwaru, které výrobek zpomalí, aniž byste o tom byli informováni, nebo vybízet k vyměně baterie, která ještě funguje, budou nyní vždy zakázané praktiky. A v neposlední řadě: za porušení nových povinností hrozí pokuta až 5 milionů Kč.

Co je dobře

Největší přínos je posílení důvěry spotřebitele v ekologická tvrzení. Podle evropských kontrol je značná část environmentálních tvrzení nejasná, zavádějící nebo nepodložená (53,3 % napříč EU, 40 % zcela bez doložení) a 56 % spotřebitelů se s klamavými informacemi setkalo — zavedení jednotných pravidel tedy chrání především poctivé firmy, které investují do udržitelnosti, a zároveň spotřebitele, kteří si mohou vybrat podle skutečných kritérií. Druhým přínosem je zelená motivace spotřebitelů: délka odpovědnostní doby je podle Evropské komise jedním z hlavních stimulů, který spotřebitele přiměje zvolit opravu místo výměny (64 % spotřebitelů totiž vadný výrobek nyní vymění za nový). Třetím přínosem je větší transparentnost digitálních výrobků — informace o době bezplatných softwarových aktualizací, opravitelnosti, dostupnosti a ceně náhradních dílů u mobilních telefonů a tabletů na energetickém štítcích pomáhají spotřebitele lépe zhodnotit, za co platí. V neposlední řadě harmonizované oznámení o právech z vadného plnění snižuje riziko, že spotřebitel o svých právech vůbec neví — důvodová zpráva uvádí, že 43 % českých spotřebitelů nerozumělo svým právem z vadného plnění.

Co je problematické

Prvním problémem je rozsah změn — zákon kombinuje tři různé směrnice v jeden svazek, což znesnadňuje veřejnou debatu o jednotlivých opatřeních zvlášť. Druhým je administrativní zátěž pro podniky: musí si propracovat nové definic (environmentální tvrzení, obecné environmentální tvrzení, označení udržitelnosti, systém certifikace, spotřební materiál, životnost), upravit reklamační řády, proškolit zaměstnance a revidovat smlouvy s dodavateli — Hospodářská komora upozorňuje, že tyto náklady mohou být promítnuty do konečné ceny výrobků. Třetím rizikem je tzv. say-do-gap (propast mezi tím, co lidé říkají, a co dělají): 65 % EU spotřebitelů je ochotno udělat kompromis ve prospěch životního prostředí, ale téměř stejný podíl (63 %) není ochoten za to připlatit — ekonomická realita tedy může omezit efekt některých opatřní. A konečně: černá lista vždy zakázaných praktik vychází z taxativního výčtu a v praxi bude záviset na dozorových orgánech, které musí být schopny klamavé praktiky identifikovat — důvodová zpráva uvádí, že dozorové orgány požadovaly školení a metodologickou pomůcku, jinak budou kontroly environmentálních tvrzení obtížné.

Jak je to řešeno jinde

Všechny tři směrnice jsou založeny na úplné harmonizaci, takže výsledná pravidla budou v celé EU stejná. Srovnání se tedy týká spíše toho, co jednotlivé státy dělaly jejich přijetí a jak reagovaly na připomínky při přípravě. V Německu a Rakousku existují silné spotřebitelské organizace, které aktivně přezkumávají ekoznačení a podávají hlášení o klamavých praktikách, takže tamní praxe je přezkoumaná detailněji. V zemích jako je Francie byly stanoveny vlastní sankce za nepodložená zelená tvržení dříve než unijní směrnice — tamní “loi Climat” z roku 2021 již obsahuje opatření proti zelenému praní či zákaz uhlíkově neutrálních tvrzení založených pouze na kompenzaci emisí. Severské země zase dlouhodobě uplatňují principy cirkulární ekonomiky a ve veřejných zakázkách vyžadují opravitelnost a trvanlivost výrobků. Český přístup — jednotná černá lista a společný dozor České obchodní inspekce — je v souladu s tím, co osvědčilo jiné členské státy, a doplňuje to, co se v EU jako nejúčinnější ukázalo: jasný, snadno srovnatelný seznam praktik zakázaných za všech okolností.

Co by šlo udělat lépe

Zákon by si zasloužil doprovodné aktivity mimo jeho vlastní text. Na rovině informace by bylo vhodné spustit kampaně vysvětlující, co nové značení znamená — aby si spotřebitelé nevykládat „certifikaci” jako automatickou záruku kvality a aby pochopili rozdíl mezi zákonnou zárukou a obchodní zárukou za životnost. V otázce vymáhání by pomohlo vytvořit jednoduchou online aplikaci, kde si spotřebitelé mohou stěžovat na klamavá zelená tvrzení, a publikovat průběžné výsledky kontrol — důvodová zpráva uvádí, že dozorové orgány samy žádaly o metodologickou pomůcku, takže její vznik by usnadnil práci i inspektorům. U opravy výrobku by bylo vhodné zajistit, aby povinnost prodávajícího upozornit spotřebitele na tříletou odpovědnost nebyla jen formální poznatkou, ale reálně předcházela výběru nápravy — jinak může dojít k situaci, kdy spotřebitel zvolí výměnu a zjistí až následně, že mohl zvolit opravu s delší ochranou. A konečně: vzniklo by dobré ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vytvořit veřejný přehled uznávaných certifikačních systémů, aby si spotřebitelé mohli ověřit, které označení udržitelnosti je skutečně spolehlivé.

AI doporučení

AI by hlasovala ANO o návrhu bez změn. Tři směrnice v jednom zákoně řeší reálné problémy — nepodložená zelená tvrzení podle evropských kontrol znejisňují trh (53,3 % napříč EU nejasná, 40 % bez doložení) a dvojletá odpovědnost při reklamaci odrazuje spotřebitele od opravy, ačkoliv je to lepší volba pro životní prostředí i peněženku. Stávající znění tak výrazně převyšuje původní stav (greenwashing bez sankcí, dva roky odpovědnosti) i neexistence novely (hrozející paušální pokuta 1 736 000 eur a denní penále 680 eur). I přes nedostatky — sloučení tří směrnice do jednoho svazku, administrativní zátěž — splňuje kritéria ochrany spotřebitele, důvěry v ekologický trh a právní jistoty lépe než obě alternativy.

Argumenty PROTI doporučení

• Tři různé směrnice v jednom zákoně znesnadňuje veřejnou debatu o jednotlivých opatřeních zvlášť.
• Administrativní zátěž (nové definice, proškolení, revize smluv) se podle Hospodářské komory může promítnout do konečné ceny výrobků.
• Say-do-gap: 65 % EU spotřebitelů chce udržitelnost, ale 63 % nechce za ni platit — ekonomická realita může omezit efekt některých opatření.

Podrobnosti

Návrh předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu 8. prosince 2025, poslancům byl rozeslán tentýž den (následné tisky 8 a 10). Účinnost je stanovená na 31. července 2026, některá ustanovení (zejména harmonizované oznámení a štítek) nabývají účinnosti 27. září 2026. Hlavní technické změny: v § 5 zákona o ochraně spotřebitele se zavádí nová definice a nová ustanovení o zakázaných praktikách (černá lista v příloze 1 se rozšíří na 39 položek, např. neoficiální certifikace, tvrzení o budoucím dopadu bez plánu, klamavá uhlíková neutralita, zamlčení zpomalování po aktualizaci softwaru, plánované zastarávání, zákaz používání neoriginálních náhradních dílů bez informace); § 5a se vztahuje na srovnávací služby i mimo online tržiště. V občanském zákoníku se mění informační povinnosti (§ 1811, § 1820), zavádí se záruka za životnost (§ 2114) a pro opravené zboží tříletá odpovědnost (§ 2165 odst. 4), u použitého zboží rok navíc (§ 2168), možnost dodání renovovaného výrobku (§ 2169) a opravitelnost jako kritérium shody (§ 2161 odst. 2). Sankční řád: pokuty až 5 milionů Kč za praktiky vždy zakázané i za porušení informačních povinností, záruční list je nově povinný (§ 2174a). Součástí je rušení ustanovení o evropské online sporové platformě (ODR podle nařízení 524/2013), která byla od 20. července 2025 ukončena. Pokud by směrnice nebyla provedena, hrozí ČR paušální částka 1 736 000 eur a denní penále 680 eur. Úzce souvisejícím návrhem je tisk 62 (oprava výrobku po záruční době).

Zdroje

• Tisk č. 53/0 na psp.cz
• Historie projednávání