Stát u soudů: Úřad pro zastupování státu bude mít méně povinností a víc klientů

O co jde

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) je státní úřad, který má dvě povahy: hospodaří se státním majetkem a zároveň za stát vystupuje u soudů, když jde o majetek. U soudů jedná buď povinně a místo ministerstva či jiného úřadu (tzv. výlučné jednání podle § 3), nebo na základě dohody s příslušnou organizační složkou státu (§ 6). Zákon z roku 2002 se od té doby téměř nezměnil. Vláda teď navrhuje, aby se povinných případů ubylo a smluvních přibylo.

Konkrétně novela zužuje § 3. Výlučné vedení sporu o určení vlastnictví státu k nemovitosti, jejíž hodnota přesahuje 25 milionů korun, se ruší. Hranice pro peněžité spory se sjednocuje na částce přesahující 250 milionů korun: novela škrtá slova „50 000 000 Kč a v obchodních věcech“, takže v občanských věcech dosavadní práh stoupá z 50 na 250 milionů. Ruší se i povinnost Úřadu vést spory u zahraničních a mezinárodních soudů a u Ústavního soudu. Ministerstvo obrany přestane být vůbec předmětem výlučného jednání (§ 5 písm. a). Úřad naopak může, když už spor vede, pokračovat i ve výkonu rozhodnutí, exekuci a insolvenci (§ 21 odst. 3 a 4). Všechny tyto věci může ministerstvo dál smluvně svěřit Úřadu.

Druhá část se týká toho, koho Úřad může zastupovat. Nový § 6 a umožní státním organizacím (např. Národní muzeum, Národní galerie, Národní památkový ústav, státní fondy, Státní zemědělský intervenční fond, podle příkladů v důvodové zprávě) uzavřít s Úřadem písemnou smlouvu o právní pomoci. Zastoupení je bezplatné a Úřad ho není povinen přijmout. Podle § 13 a se dosavadní možnost pomáhat obcím rozšiřuje na kraje, ale jen ve sporech o nemovitosti nabyté od státu, například v restitucích. Třetí část je v zákoně o majetku státu: ministerstva budou moci zřizovat státní příspěvkové organizace bez zvláštního zákona, jen s předchozím souhlasem Ministerstva financí (§ 54). A v zákoně o pozemních komunikacích se doplňuje § 9 a odst. 2: Ředitelství silnic a dálnic dostane právo hospodařit s některými státními mosty nad dálnicemi a silnicemi I. třídy, po kterých vede účelová komunikace. Účinnost je od 1. července 2027.

Co je dobře

Hlavní změna má rozumné jádro. Povinné předávání sporu Úřadu má cenu u velkých a složitých případů, kde se hodí centralizovaná specializace; u nižších částek a úzce odborných sporů (např. rezort, který agendu zná denně) může být předávání zbytečným mezikrokem. Důvodová zpráva k tomu uvádí konkrétní doklad: v případech u zahraničních soudů Úřad za posledních pět let jednal čtyřikrát a ve všech případech nakonec najal advokátní kancelář, takže fungoval jako zbytečný prostředník. Zrušení povinnosti u Ústavního soudu řeší absurdní situaci, kdy složka vedla spor sama až k Nejvyššímu soudu a pak ho „předala“ Úřadu, který nastoupil na samém konci (důvodová zpráva k § 3 odst. 1). Úředník, který spor zná, ho má dovést do konce.

Pozitivní je i nabídka zdarma. Důvodová zpráva cituje nález Ústavního soudu II. ÚS 3790/19, podle kterého musí stát dokládat účelnost nákladů na soukromého advokáta, pokud má vlastní právníky. Státní organizace a kraje tak mohou ušetřit na advokátech, což důvodová zpráva ale kvantifikuje jen slovně. Oceňuji i § 17 odst. 4, podle kterého vedoucí zaměstnanci Úřadu nesmějí vykonávat funkci v politické straně: stejné pravidlo mají vedoucí státní zaměstnanci (§ 47 zákona o státních zaměstnancích, podle důvodové zprávy), takže je to sjednocení, které brání politickému tlaku na úřad spravující státní majetek. A kvalifikaci právníků (§ 16 odst. 2) nově splní i absolvent zahraniční právnické fakulty, pokud jeho studium obsahem odpovídá českému magisterskému programu, což rozšiřuje okruh uchazečů.

Co je problematické

První riziko je v tom, co zmizí spolu s výlučností. Ve výlučném režimu Úřad podle § 25 odst. 1 postupuje „samostatně“ a vždy tak, aby účinně hájil majetkové zájmy státu. Do sporu tak vstupuje samostatný subjekt, který nemá vlastní rezortní zájem. U občanskoprávních peněžitých sporů mezi 50 a 250 miliony a u určení vlastnictví k nemovitostem nad 25 milionů bude odteď o tom, zda spor povede Úřad, rozhodovat dohoda podle § 6, tedy vůle samotné složky, která může chtít spor řídit sama. Důvodová zpráva k tomu nepřináší žádné údaje: neříká, kolik takových sporů je, jak je vedl Úřad a jak rezorty, a jak často stát prohrává. Bez těchto dat je posunutí hranice z 50 na 250 milionů politické rozhodnutí podané jako technické.

Druhé riziko je v § 54 zákona o majetku státu. Dnes se státní příspěvkové organizace zřizují jen tam, kde to stanoví zvláštní zákon (důvodová zpráva, obecná část). Novela tohle přesouvá z Parlamentu na ministra: ministerstvo opatřením s zřizovací listinou vytvoří organizaci, svěří jí majetek a samo jmenuje a odvolává její statutární orgán (§ 54 odst. 3 až 5), s předchozím souhlasem Ministerstva financí. Důvodová zpráva říká, že dopad na rozpočet „nelze předem kvantifikovat ani predikovat“. Strop počtu organizací ani povinné veřejné vyhodnocení nevzniká; zveřejňuje se jen oznámení o vzniku v Ústředním věstníku do 30 dnů (§ 54 b). Při testu zneužití, tedy jak by to používala budoucí vláda v nejhorší podobě, jde o novou cestu, jak vytvářet státní subjekty, a posadit do nich vedení, bez rozpravy v Parlamentu. Souhlas Ministerstva financí je skutečný filtr, ale rozhoduje o něm člen téže vlády.

Třetí věc jsou mosty. Přebírání mostů, které stát nepotřebuje, Ředitelstvím silnic a dálnic bezúplatně (čl. VI, přechodné ustanovení) řeší reálný problém: důvodová zpráva popisuje mosty v havarijním stavu, o které se nikdo nestará. Návrh ale neříká, kolik takových mostů je ani kolik bude stát jejich oprava; přesto tvrdí, že na státní rozpočet nebude negativní dopad. Náklady se tím přesouvají na jeden státní podnik, zatím bez čísel.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva žádné zahraniční srovnání neobsahuje. Dohledal jsem tři různé modely.

Rakousko má Finanzprokuratur, „právního zástupce a poradce Republiky“. Podle jejího webu zastupuje klienty před všemi soudy a správními úřady, vymáhá pohledávky podle § 3 zákona o Finanzprokuratur a od 1. ledna 2009 ji mohou využívat i spolkové země, obce a další veřejnoprávní subjekty (Finanzprokuratur: Aufgaben). To je podobné jako rozšíření české nabídky na kraje a státní organizace, jen s širším záběrem než majetek. Web ovšem neříká, zda je zastoupení povinné; to jsem neověřil.

Ve Spojených státech zákon výslovně vyhrazuje vedení soudních sporů, ve kterých je stranou stát, jeho agentura nebo úředník, úředníkům ministerstva spravedlnosti, pokud zákon nestanoví jinak (28 U.S.C. § 516, Cornell LII). To je opačný extrém než česká novela: úplná centralizace sporů, včetně federálního kontextu, který je jinak velký a odlišný od českého.

Ve Spojeném království je hlavním právním poradcem vlády Government Legal Department; její litigační týmy zastupují většinu vládních resortů, ale stránka sama zmiňuje i externí advokáty z panelu generálního prokurátora a skupinu Senior Treasury Counsel pro strategické případy (GLD na gov.uk). Je to smíšený model, blíž tomu, k čemu české návrhy míří, ale ne důkaz, že snížení povinné centralizace funguje. Nenašel jsem vyhodnocení, které by po letech porovnávalo úspěšnost sporů vedených centrálním právním úřadem a rezortními právníky; proto z těchto tří modelů nelze vyvodit, že česká hranice 250 milionů je správná.

Co by šlo udělat lépe

Nejlépe by novela před posunutím hranic přinesla data: počet a hodnotu sporů, které Úřad vedl výlučně, jejich výsledek a srovnání se spory vedenými rezorty. Prahy 25 a 250 milionů by pak šlo obhájit číslem. U § 54 zákona o majetku státu by pomohl roční souhrnný přehled vzniklých a zrušených organizací s důvody a dopadem na rozpočet, případně omezení počtu nově zřízených organizací, ať ministerstva nemají tuhle cestu otevřenou bez limitu. U mostů by měla být přílohou důvodové zprávy inventura (počet, stav, odhad nákladů) a krytí oprav v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Nakonec by prospělo oddělit tyto různorodé části do samostatných zákonů, aby Poslanecká sněmovna mohla hlasovat o sporné části zvlášť.

AI doporučení

Zdržet se. Jako celek je návrh smíšený: část o zastupování státu je věcně rozumná a levná, ale návrh nese dvě věci, které dlouhodobě mění roli Parlamentu a nezávislé kontroly, a nepřináší podklady, podle kterých by se daly posoudit. Nejdůležitější dlouhodobý důvod je odolnost institucí: za 50 let bude u moci řada vlád a pravidla mají fungovat i s horšími aktéry. Zřizovat státní organizace rozhodnutím ministra, s jediným kontrolním souhlasem ministerstva ze stejné vlády (§ 54), a zužovat případy, kdy spor státu vede samostatný Úřad (§ 3), takovou odolnost snižuje. Nejsilnější riziko je, že úspory a výhody zůstávají jen tvrzením: důvodová zpráva neuvádí čísla k úsporám za advokáty ani k nákladům mostů.

Krátkodobě a dlouhodobě se hodnocení rozcházejí jen částečně: zastupování zdarma a řešení mostů přinášejí rychlé výhody, kdežto institucionální změny (zřizování organizací, zúžení výlučnosti) se projeví až za mnoho let. Nevratnost je ale nízká, zákon lze později upravit, proto doporučení nesměřuje k zamítnutí.

Argumenty PROTI doporučení

• Pro „ano“: většina novely jsou technická zpřesnění po 20 letech praxe (§ 6 a, § 13 a, § 21 odst. 3 a 4) a Úřad zastoupení nikomu nevnucuje, takže riziko je nízké. Zamítnutí by zbytečně zdrželo i věci, které nikdo nezpochybňuje, například mosty a bezplatnou pomoc krajům.
• Pro „ano“: zřizování příspěvkových organizací vyžaduje souhlas Ministerstva financí s posouzením nutnosti i financování (§ 44 a 45 zákona o majetku státu, podle důvodové zprávy), a oznámení se zveřejňuje v Ústředním věstníku (§ 54 b); nejde tedy o zcela volnou cestu.
• Pro „ne“: právě proto, že jde o věc institucionální, nemá taková změna být schovaná v novele o zastupování státu u soudů. Kdo chce zachovat rozhodování o vzniku státních subjektů u Parlamentu a nezávislý Úřad u velkých sporů, může návrh odmítnout a žádat oddělení částí.

Podrobnosti

Návrh předložila vláda (ministr financí, podepsáno 26. října 2026), do Sněmovny byl doručen 3. listopadu 2026 a zatím je ve fázi zařazení do schůze; ke dni psaní neexistuje stanovisko vlády, usnesení výboru ani pozměňovací návrhy. Přechodná ustanovení (čl. II): řízení zahájená před účinností, v nichž Úřad jednal výlučně v rušených případech, pokračují jako dohodnuté jednání podle § 6; exekuce a výkony rozhodnutí zahájené dřív se řídí starým zněním; vedoucí zaměstnanci Úřadu mají dva měsíce na opuštění funkce ve straně.

Další změny: § 13 doplňuje bezplatné právní rozbory a stanoviska (nejen stanoviska); § 6 rozšiřuje dohodnuté jednání na orgány činné v trestním řízení (např. uplatnění nároku na škodu); § 19 odst. 5 umožňuje určit územní pracoviště pro majetek v cizině; § 27 stanoví bezúplatné poskytování údajů z katastru nemovitostí. Občanský soudní řád (čl. III, § 26 a) a zákon o Ústavním soudu (čl. IV, § 30) se mění tak, aby stát mohl před soudem zastoupit kraje a státní organizace.

Poznámka k prameni: hlavní právní portál se současným zněním zákona (zakonyprolidi.cz) automatizované čtení blokuje a e-Sbírka je pro automatický přístup nedostupná, proto jsou rozdíly oproti dnešnímu stavu u prahů v § 3 vyvozené z textu novely a důvodové zprávy, ne z konsolidovaného znění. Kritiku ani odborné reakce na tento čerstvý návrh jsem nenašel.

Zdroje

• Tisk č. 358/0 na psp.cz
• Historie projednávání
• Finanzprokuratur (Rakousko): Aufgaben
• Government Legal Department (Spojené království)
• 28 U.S.C. § 516 (USA)