Trestní řád: odvolací soudy bez pokynů k důkazům, policie smí uvést státní příslušnost

O co jde

Vláda předložila rozsáhlou novelu trestního řádu, která mění desítky jeho ustanovení najednou (důvodová zpráva hovoří o šedesáti bodech). Většina z nich jsou technické úpravy: například záznamy výslechů se mají ukládat do jednotného elektronického úložiště ministerstva spravedlnosti, takže si je obhájce nebude muset nechat vypálit na CD, ale dostane k nim časově omezený vzdálený přístup (§ 55 a odst. 3, § 65 odst. 1). Několik bodů ale mění pravidla hry podstatněji a o těch se vede spor.

Nejdiskutovanější je role odvolacího soudu. Dnes odvolací soud nemůže sám odsoudit člověka, kterého soud prvního stupně zprostil obžaloby (§ 259 odst. 5 písm. a)); může rozsudek jen zrušit a vrátit. Po nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22 z roku 2023 si ale podle důvodové zprávy některé odvolací soudy formálně zopakovaly pár důkazů a pak nižšímu soudu přikázaly, k jakým skutkovým závěrům a ke kterému trestnému činu má dojít. Návrh to zakazuje: odvolací soud „nemůže zavázat“ soud prvního stupně ke konkrétním skutkovým zjištěním ani k hodnocení důkazů (§ 259 odst. 6, použije se i při rozhodování Nejvyššího soudu v § 265 l odst. 3 a § 270 odst. 3). Smí ale vyslovit pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a nižší soud se s nimi musí vypořádat (§ 264 odst. 1, § 265 s odst. 1). Pokud chce odvolací soud takové pochybnosti vznést, musí si příslušné důkazy sám provést ve veřejném zasedání, v neveřejném zasedání to nejde (§ 263 odst. 1 písm. b)).

Druhá důležitá změna se týká informování veřejnosti. Dnes policie ani státní zástupce v přípravném řízení nesmějí zveřejnit údaje, z nichž by šlo poznat totožnost podezřelého či obviněného. Návrh říká, že zákaz zveřejnit údaje, které „přímo nesouvisejí s trestnou činností“, se nepoužije na státní příslušnost, je-li její zveřejnění „nezbytné“ k předcházení trestné činnosti, ohrožení veřejného pořádku či vnitřní bezpečnosti nebo k vyvrácení nepravdivých informací, které by takové ohrožení vyvolaly (§ 8 a odst. 1). Současně se ochrana před zveřejněním rozšiřuje na oznamovatele trestného činu a osoby podávající vysvětlení (§ 8 a odst. 1 věta třetí).

Co je dobře

Několik změn posiluje postavení jednotlivce a opravuje skutečné mezery. Nový § 35 b dává obviněnému a obhájci (a podezřelému a advokátovi) právo navrhnout, aby se z trestního spisu vyňala jejich důvěrná komunikace; do rozhodnutí se označený dokument musí uchovat odděleně od spisu a nikdo se s ním nesmí seznámit (§ 35 b odst. 2), a při zamítnutí lze podat stížnost (§ 35 b odst. 7, § 146 a odst. 1 písm. j)). Důvodová zpráva to opírá o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Černý a ostatní proti České republice z 18. 12. 2025, který shledal porušení práva stěžovatelů-advokátů, protože zákon dosud neměl žádný postup, jak privilegovanou komunikaci odstranit ze spisu. Stejným směrem jde posun počátku lhůty ke stížnosti na doručení usnesení, ne na jeho vyhlášení (§ 143 odst. 1, v souladu s judikaturou Ústavního soudu), právo všech stran vyjádřit se ke každému provedenému důkazu a povinnost obžalovaného na to upozornit (§ 214) a povinnost státního zástupce informovat soud o dosud neznámém důkazu, který zjistí, a soudu pak o něm informovat strany (§ 180 odst. 2, § 183 odst. 3).

Zlepšení přináší i praktické úpravy. Výslech videokonferencí už nebude vázat na to, že ověřovatel totožnosti sedí fyzicky vedle svědka; stačí „řádné ověření totožnosti“ (§ 111 a odst. 2), a zvukový i obrazový záznam se pořizuje vždy (§ 55 a odst. 1). To může ušetřit eskorty a cesty svědků a zrychlit řízení. Zrušení odkazů na zaniklého „společenského zástupce“ a na vojenské soudy (§ 12 odst. 7, § 30 odst. 2, § 252, § 463 odst. 2) jen uklízí zákon od obsoletních pojmů.

Co je problematické

Největší pochybnost vzbuzuje, že se o roli odvolacího soudu rozhoduje dílčí novelou, a to bez hodnocení dopadů regulace. Důvodová zpráva uvádí, že předseda Legislativní rady vlády dal 16. 4. 2026 výjimku z jeho zpracování. Zpráva sama přiznává, že řešení má „negativa ve vztahu k možnému soudnímu ping-pongu“, tedy opakovanému vracení věci mezi soudy, a zároveň tvrdí, že takových případů je málo; čísla ale neuvádí. Podle zpravodajství info.cz z 27. 10. 2026 označil Nejvyšší soud v neveřejných připomínkách návrh za dílčí zásah do systému opravných prostředků, který hrozí průtahy a promlčením zejména u hospodářské trestné činnosti, a upozornil i na rozpor s judikaturou o právu obětí na účinné vyšetřování. Nejvyšší státní zastupitelství prý vzneslo zásadní připomínky. Info.cz dává změnu do souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, kde vrchní soud opakovaně nařizoval odsouzení; to je politický kontext, ne argument věcný, a nelze ho zaměnit s posouzením textu. Věcně platí, že oba názory mají oporu: zákaz tlačit na nižší soud chrání zásadu bezprostřednosti a presumpci neviny, ale zbavuje odvolací soud jediného účinného nástroje proti zprošťujícímu rozsudku, který je podle něj zjevně chybný.

U zveřejňování státní příslušnosti jsou podmínky v § 8 a odst. 1 formulované pružně („nezbytné k předcházení… ohrožení veřejného pořádku“) a o jejich splnění rozhoduje ten, kdo informaci zveřejňuje, tedy policie nebo státní zástupce. Soud ani nezávislý orgán to předem neposuzuje. Při „testu zneužití“, kdy si představím, že pravidlo bude používat i příští vláda a méně zdrženlivé vedení policie, je to slabé místo: stejná formulace může sloužit k doplnění informace jen tam, kde je skutečně potřeba, i k selektivnímu zdůrazňování národnosti u některých skupin pachatelů. Důvodová zpráva sama uvádí, že cílem je čelit „předsudečné nenávisti“, ale v textu zákona žádná procesní pojistka nad rámec obecné zmínky o presumpci neviny není.

Předvedení za účelem doručení písemnosti (§ 64 b) dává státnímu zástupci nebo předsedovi senátu možnost předem udělit souhlas s tím, že policie adresáta, který neposkytne součinnost, „na nezbytnou dobu“ předvede k policii a doručí mu písemnost (§ 64 b odst. 3). Text nestanoví horní hranici té doby ani výslovný soudní přezkum takového zadržení. Jde o zásah do osobní svobody kvůli doručení papíru, a u takového zásahu je pro proporcionalitu nejdůležitější právě časový limit.

Nakonec § 55 b (zjednodušený přepis jednání namísto stručného záznamu) počítá s nástrojem umělé inteligence, který podle důvodové zprávy teprve bude nasazen a je „ve fázi testování“. Doslovný přepis „nebude nikým kontrolován“ a podle info.cz se ministerstvo od plánu nahradit protokoly nahrávkami s automatickým přepisem odklonilo. Zákon tak připravuje pravidlo na technologii, jejíž spolehlivost není ověřena.

Jak je to řešeno jinde

Zveřejňování státní příslušnosti podezřelých. Důvodová zpráva odkazuje na Dánsko a Spojené království. Ve Spojeném království vydaly v srpnu 2025 Národní rada policejních šéfů (NPCC) a College of Policing prozatímní pokyn, že policejní sbory mají zvážit zveřejnění etnicity a národnosti podezřelého po jeho obvinění ve vysoce sledovaných a citlivých případech, pokud k tomu je policejní účel, například snížit riziko pro veřejnou bezpečnost nebo čelit dezinformacím (NPCC, 13. 8. 2025). Rozhodují ale jednotlivé sbory, nejde o zákon a pokyn je označen jako prozatímní, určený k revizi po veřejné konzultaci. České řešení je naopak zákonné a podmínky stanoví text. Dánskou praxi (podle důvodové zprávy od listopadu 2025) jsem nemohl ověřit: hlavní zprávy o ní (The Local) blokují automatizované čtení a odpověď dánského ministra v parlamentu (ft.dk) se mi nepodařilo načíst, proto ji tu neuvádím jako ověřenou. Příklady z dalších států (USA, Německo, Kanada) jsem nehledal.

Role odvolacího soudu. Německý trestní řád v § 328 odst. 1 StPO stanoví, že je-li odvolání důvodné, odvolací soud rozsudek zruší a rozhodne ve věci samé (§ 328 StPO); odvolací řízení v Německu je tedy koncipováno tak, aby odvolací soud sám rozhodl, ne aby věc vracel. Český model s kasací (zrušit a vrátit) po zprošťujícím rozsudku je jiný, a proto spor o „pokyny“ vzniká. Podle důvodové zprávy navíc ani návrh nového trestního řádu problém „ping-pongu“ neřešil zcela, jen ho posunul o instanci výše, a názory v evropských státech se liší. Co se v jednotlivých zemích po letech ukázalo, jsem v dostupných zdrojích nenašel.

Videovýslech. Německý § 247 a StPO připouští výslech svědka videokonferencí, hrozí-li naléhavé nebezpečí vážné újmy pro jeho blaho; ověřování totožnosti přímo na místě svědka text neřeší (§ 247 a StPO). Český návrh je volnější v technice, ale zachovává dnešní podmínku, že se postup musí opírat o ochranu práv osob, bezpečnost nebo jiné závažné důvody (§ 52 a, nezměněn).

Co by šlo udělat lépe

Návrh by prospěl, kdyby se rozdělil. Technické a procesní zlepšení (úložiště záznamů, § 143, § 214, § 35 b) jsou široce přijatelná a bylo by škoda, kdyby uvázla ve sporu o jedno jádro. Úpravu odvolacího řízení by měla provázet analýza, kolik věcí se skutečně vrací opakovaně a s jakým výsledkem; to důvodová zpráva neposkytuje, a výjimka z hodnocení dopadů je pro změnu tohoto rozsahu nešťastná.

U § 8 a by pomohlo vymezit případy konkrétněji, přiřadit je jen k vyšším orgánům a určit, že rozhodnutí o zveřejnění se dokumentuje a lze je dodatečně přezkoumat. U § 64 b by měl text výslovně stanovit nejdelší dobu zadržení a možnost soudního přezkumu. U § 35 b by stálo za zvážení, zda ochranu nevztáhnout obecně na vztah klient–advokát, jak požaduje představenstvo České advokátní komory s odkazem na rozhodnutí ESLP (Advokátní deník, 16. 6. 2026). U § 55 b by mělo platit, že zjednodušený přepis smí nahradit protokol až poté, co je nástroj otestován a upravena kontrola jeho přesnosti.

AI doporučení

Kdyby se o návrhu hlasovalo bez jakýchkoli změn, AI by se zdržela. Důvod je, že balíček spojuje řadu užitečných oprav se třemi ustanoveními, která by bez úprav nepodpořila: neurčité podmínky zveřejňování státní příslušnosti (§ 8 a), nepřiměřeně otevřené předvedení za účelem doručení (§ 64 b) a zásah do role odvolacího soudu bez hodnocení dopadů a bez dat o tom, jak často se věci opakovaně vracejí (§ 259 odst. 6, § 264, § 263). V horizontu padesáti let je nejdůležitější, že jde o institucionální a procesní pravidla, která se po přijetí mění velmi těžko; takové kroky by měly projít přísnější analýzou, než kterou návrh nabízí. Nejsilnějším rizikem při odmítnutí by bylo zablokování zjevně užitečných změn, jako je důvěrnost komunikace s obhájcem, kterou požaduje i Evropský soud pro lidská práva. Krátkodobé a dlouhodobé hodnocení se tu rozcházejí: krátkodobě přináší novela úsporu času i práv, dlouhodobě může dát pružná pravidla příštím vládám a soudům do ruky nástroje, které se hůře kontrolují.

Jde o názor AI na text návrhu, ne o výzvu voličům ani o hodnocení poslanců či předkladatelů.

Argumenty PROTI doporučení

• Několik ustanovení řeší skutečné problémy, které zdokumentovaly soudy a Ústavní soud (lhůta stížnosti, důvěrnost komunikace), takže odmítavé stanovisko k balíčku může zbytečně oddálit jejich přijetí; správně se to řeší pozměňovacími návrhy ve výboru.
• Podle důvodové zprávy navrhovaný zákaz závazných pokynů navazuje na starší judikaturu Ústavního soudu a na rozsudek ESLP ve věci Tempel proti České republice, takže jde spíš o návrat k dřívější praxi než o novinku. Kdo klade důraz na bezprostřednost a presumpci neviny, může změnu vnímat jako nezbytnou.
• Zveřejnění státní příslušnosti jako nástroj proti dezinformacím má zastánce a podle důvodové zprávy i zahraniční příklady; kdo klade důraz na veřejnou bezpečnost a důvěru v policii, může obavu ze zneužití považovat za menší než riziko, že mlčení orgánů vyvolá spekulace.

Podrobnosti

Návrh předložil ministr spravedlnosti 30. října 2026, zatím je po rozeslání poslancům a 1. čtení neproběhlo. Hodnocení dopadů regulace (RIA) nebylo zpracováno na základě výjimky předsedy Legislativní rady vlády z 16. 4. 2026. Účinnost je navržena na 1. července 2027; změna § 161 odst. 7 a přechodné ustanovení čl. II (kterým se dokončí již zahájená řízení podle starého znění) se týkají až 1. ledna 2028 (čl. III).

Další změny: vyšetřování vybraných hospodářských trestných činů při zadávání veřejných zakázek a korupčních trestných činů (§ 248, § 256 až 258, § 260 odst. 4 a 5, § 329 odst. 3, § 330 odst. 3, § 331 až 333 trestního zákoníku) přechází výlučně na Policii ČR, Vojenská policie je smí jen prověřovat (§ 161 odst. 7); předseda senátu či státní zástupce může už za trestního řízení nechat zničit i věci, jejichž úschova je nepřiměřeně drahá, například velké množství neoprávněně nezdaněných tabákových výrobků (§ 81 b), a elektronické podání se má činit datovou schránkou nebo s podpisem, který má účinky vlastnoručního (§ 59 odst. 1).

Zdroje

• Tisk č. 355/0 na psp.cz
• Historie projednávání
• Info.cz: novela trestního řádu, připomínky Nejvyššího soudu a státního zastupitelství (P. Dimun, 27. 10. 2026)
• Advokátní deník: FLASH NEWS z jednání představenstva ČAK, červen 2026
• NPCC: prozatímní národní pokyn ke zveřejňování údajů o podezřelých (13. 8. 2025)
• § 328 StPO (Německo)
• § 247 a StPO (Německo)