Koruna česká přímo v Ústavě: změna měny by vyžadovala ústavní zákon
Nový článek 98a by zakotvil korunu českou jako měnu státu; nahrazení jinou měnou by pak vyžadovalo třípětinovou většinu v Parlamentu místo prosté.
AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.
Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku včetně důvodové zprávy. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona, který najdete na psp.cz.
O co jde
Návrh čtyř poslanců — Borise Šťastného, Petra Macinky, Tomia Okamury a Filipa Turka — je jednovětý: za čl. 98 Ústavy se vkládá nový čl. 98a s textem „Měnou České republiky je koruna česká.“ Ústava dnes o měně nemluví; jediné ustanovení věnované měnové oblasti je čl. 98 o České národní bance. Označení koruny české, zkratku „Kč“ i dělení na sto haléřů dnes upravuje jen běžný zákon, § 13 zákona o České národní bance.
Proč to měnit: podle současného stavu by ke změně měny stačil běžný zákon přijatý prostou většinou podle čl. 39 odst. 2 Ústavy — o jednom ze základních atributů hospodářské suverenity státu by se rozhodovalo bez zvýšeného politického konsensu. Po přijetí ústavního zákona by korunu šlo nahradit jinou měnou jen ústavním zákonem, tedy se souhlasem třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů podle čl. 39 odst. 4 Ústavy.
Podstatné je, co návrh nedělá: nezakazuje přijetí jednotné evropské měny, neuvádí žádný další postup typu referendum, nemění emisní právo České národní banky ani režim zákonných peněz — to vše zůstává v zákoně o ČNB. Pro občany a firmy by se v každodenním životě nic nezměnilo; jde o změnu ústavního rámce s dopadem do budoucna. Účinnost je navržena dnem následujícím po vyhlášení.
Co je dobře
Z hlediska právní jistoty dává zakotvení měny v Ústavě smysl — koruna je jedním ze základních atributů hospodářské suverenity a její existence by neměla záviset na běžné většině. Návrh je navíc minimalistický: jedno větné ustanovení, žádné nové kompetence, žádné povinnosti pro občany, žádné prováděcí předpisy. Navrhovatelé zvolili pojem „měna“ místo zastaralého „zákonné platidlo“ a tvar „koruna česká“ odpovídá zákonu o ČNB, takže ústavní a zákonná úprava zůstává terminologicky jednotná; zařazení do hlavy šesté vedle čl. 98 je věcně správné. A návrh výslovně nebrání budoucímu přijetí jednotné měny — jen by to vyžadovalo širší shodu, což je záměrem.
Co je problematické
Důvodová zpráva sama očekává námitku neslučitelnosti s právem Evropské unie: ČR se účastní měnové unie s výjimkou podle čl. 139 Smlouvy o fungování EU a podle čl. 3 odst. 4 Smlouvy o EU má usilovat o splnění podmínek pro přijetí jednotné měny; Soudní dvůr přitom opakovaně judikoval, že se členský stát nemůže dovolávat ani vlastního ústavního práva k ospravedlnění nesplnění závazků z práva EU. Navrhovatelé namítají, že ustanovení nic nezakazuje — vyšší ústavní práh ale bude při případné debatě o euru hrát roli.
Druhým slabým místem je deklaratorní povaha: v současnosti se nic nemění, a přesto jde o změnu Ústavy; ochrana se projeví až v okamžiku, kdy by někdo měnu skutečně měnil. A otázky jako zkratka Kč, haléře či režim zákonných peněz zůstávají i nadále mimo Ústavu — plné ústavní ochrany dosáhne jen existence a název měny, nikoli její technická pravidla.
Jak je to řešeno jinde
Srovnání je obecné: ústavní zakotvení měny v EU není ojedinělé — důvodová zpráva uvádí Maďarsko, jehož Základní zákon měnu upravuje a které rovněž využívá výjimku z eura. V samotné eurozóně je změna měny smluvně vyloučena, takže tam otázka vnitrostátní ochrany měny odpadá; ve státech mimo euro je na každém, jak si označení měny chrání — Dánsko si vyjednalo trvalou výjimku, ČR nikoli. Evropské právo přitom neurčuje, na jaké úrovni právní síly si členský stát název své měny upraví; zkušenost je smíšená — pevné ústavní ukotvení zvyšuje právní jistotu, ale také znesnadňuje budoucí měnové změny, což může být i přednost, pokud má být měna stabilním veřejným statkem.
Co by šlo udělat lépe
Kdyby měl návrh sloužit občanům co nejlépe, bylo by užitečné doprovodit jej jasným vysvětlením důsledků: že přijetí eura by zahrnovalo i změnu čl. 98a ústavním zákonem a že se krok nestává nemožným, jen vyžaduje širší shodu. Vhodné by bylo rovněž promyslet, co by případná změna měny v praxi znamenala (lhůty pro výměnu hotovosti, přepočet smluv), aby se budoucí debata nevedla jen o jedné větě v Ústavě. V širším rámci by prospělo řešit měnovou otázku jako celek — existence a název měny v Ústavě, technická pravidla v zákoně o ČNB — a průběžně veřejnosti vysvětlovat, co by přijetí jednotné měny znamenalo.
AI doporučení
AI by se zdržela hlasování — návrh považuje za příliš deklaratorní a zároveň právně rizikový na to, aby mohla jednoznačně doporučit ano i ne. Na jednu stranu má zakotvení měny v Ústavě svůj smysl: koruna je základní atribut hospodářské suverenity a její nahrazení by mělo vyžadovat vyšší politický konsenz než běžnou většinu; návrh je minimalistický, nezakazuje přijetí euro a terminologicky zapadá do rámce zákona o ČNB. Na druhou stranu důvodová zpráva sama očekává neslučitelnost s právem EU — ČR má podle čl. 139 Smlouvy o fungování EU usilovat o přijetí jednotné měny a Soudní dvřu se nepřipustí k ospravedlnění nesplnění unijních závazků; ustanovení tak může budoucí měnovou politiku ztížit. V praxi se nic nemění (zkratka Kč, haléře ani režim zákonných peněz zůstávají mimo Ústavu), takže jde o změnu symbolickou s reálným rizikem právní nejistoty. Váha kritérií právní jistoty, přiměřenosti ústavní změny a přínosu pro občany se rovná — jednoznačné doporučení nelze vydat.
Argumenty PROTI doporučení
- Pro přijetí: zvýšený politický práh (třípětinová většina) pro případnou změnu měny je demokraticky žádoucí; návrh nezakazuje euro, mění jen proceduru.
- Pro zamítnutí: deklaratorní povaha — v současnosti se nic nemění; plné ústavní ochrany se nedosáhne (Kč, haléře a zákonné peněz zůstávají mimo Ústavu).
- Riziko nesouladu s právem EU: ústavní ukotvení měny může budoucímu přijetí eura (povinnost podle Smlouvy) představit další překážku — důvodová zpráva předpokládá, že soudní orgány tuto otázku spoju s čl. 139 SFEU.
Podrobnosti
Návrh předložili Boris Šťastný, Petr Macinka, Tomio Okamura a Filip Turek 25. září 2026; vládě běží lhůta 30 dnů od doručení. Jde o ústavní zákon, tedy o projednání v režimu čl. 39 Ústavy; legisvakanční lhůtu navrhovatelé odůvodňují deklaratorní povahou ustanovení, účinnost je navržena dnem následujícím po vyhlášení. Ustanovení zařazují do hlavy šesté Ústavy; zvažováno bylo i umístění do hlavy první u státních symbolů jako čl. 14a, navrhovatelé ale vyšli z toho, že měna není státním symbolem ve smyslu čl. 14 a těsněji souvisí s postavením centrální banky. Návrh se nedotýká Listiny základních práv ani čl. 98, nevyžaduje prováděcí předpisy ani změny jiných zákonů.
Zdroje
Průběh projednávání
- 2026-09-25 předložen — START → Přijímáno do PS
- 2026-09-29 rozeslán — Přijímáno do PS → Vláda
- 2026-09-30 doručen