Diplom uznaný po celém světě: Česko má ratifikovat globální úmluvu UNESCO

O co jde

Kdo vystudoval vysokou školu v zahraničí a chce své vzdělání uplatnit v Česku, musí požádat o uznání diplomu, zpravidla u české vysoké školy. Pro evropské státy platí od roku 1997 Lisabonská úmluva (v ČR č. 60/2000 Sb. m. s.). Podobné regionální úmluvy mají i Afrika, arabské státy, Asie a Tichomoří a Latinská Amerika. Globální úmluva UNESCO, přijatá v Paříži 25. listopadu 2019, je má propojit do jedné smlouvy pro co nejvíce zemí světa. Vstoupila v platnost 5. března 2023 poté, co ji ratifikalo více než 20 států; Česko ji teď má ratifikovat.

Podle předkládací zprávy se pro ČR nejedná o nový závazek, protože úmluva z velké části přejímá závazky z Lisabonské úmluvy a prováděcí ustanovení zákona o vysokých školách jí už odpovídají. Hlavní pravidlo říká, že každý smluvní stát uzná vysokoškolskou kvalifikaci udělenou v jiném smluvním státě, pokud nejsou prokázány podstatné rozdíly oproti odpovídající kvalifikaci v zemi, kde se žádá o uznání (čl. V odst. 1); ten, kdo uznání odmítne, musí prokázat důvody nebo kde zjistil podstatné rozdíly (čl. IX odst. 3). Úmluva zahrnuje i uznávání částečného studia a předchozího učení a netradiční formy včetně online a kombinovaného studia (čl. V a VI). Zvláštní ustanovení (čl. VII) požaduje po státech spravedlivé a účinné postupy pro posuzování kvalifikací uprchlíků a vysídlených osob i tehdy, když je nelze doložit listinnými doklady.

Státy se dále zavazují zavést transparentní systém popisu kvalifikací, spolehlivý systém akreditace a zajišťování kvality, národní informační středisko (čl. VIII) a oznámit depozitáři příslušné uznávací orgány (čl. X). Úmluva počítá i s mezivládní konferencí smluvních států (čl. XV) a sítěmi národních prováděcích struktur (čl. XIV).

Co je dobře

Největší přínos je sjednocení pravidel. Předkládací zpráva uvádí, že v praxi se dnes uznávání u všech zemí posuzuje jednotně podle Lisabonské úmluvy, ale u států, které Lisabonskou úmluvou nejsou vázány, se na ni nelze v rozhodovací praxi odvolat. Globální úmluva to řeší, přispívá k nediskriminaci a právní jistotě a dává českým absolventům i zahraničním studentům předvídatelná pravidla.

Dobrým prvkem je i důraz na transparentnost: žadatel má právo na zhodnocení kvalifikace, rozhodnutí se zakládají na jasných kritériích a spravedlivých postupech a zamítnutí musí být odůvodněno. Pro lidi, kteří přišli z konfliktních oblastí a nemají diplomy, je důležité ustanovení o uprchlících. Podle předkladatele ratifikace nevyžaduje změny zákonů ani rozpočtu, ani personální a finanční posílení ministerstva a nemá dopad na rozpočty veřejných vysokých škol.

Co je problematické

Úmluva ukládá zásady, ne konkrétní postupy: výsledek závisí na tom, jak si smluvní státy nastaví postupy v praxi. Klíčový pojem „podstatné rozdíly“ (čl. V) zůstává věcí posouzení jednotlivých uznávacích orgánů, a tak se může v praxi lišit. Úmluva také počítá s uznáváním vzdělání z velmi různorodých systémů, kvalita kontroly je tedy odvislá od důvěry v akreditační systémy jednotlivých států.

Z předkládací zprávy vyplývá, že agendu uznávání zahraničních kvalifikací vykonávají v ČR veřejné vysoké školy. Úmluva ale po státu žádá národní informační středisko a oznámení uznávacích orgánů; zpráva neuvádí, zda a jak se tyto povinnosti už plní, jen že ratifikace nevyžaduje změny.

Jak je to řešeno jinde

Podle zprávy existují obdobné regionální úmluvy: Addiská pro Afriku, Pařížská pro arabské státy, Tokijská pro asijsko-pacifický region a Buenosaireská pro Latinskou Ameriku; pro Evropu platí Lisabonská. Globální úmluva je má spojit; vztah mezi ní a regionálními úmluvami upravuje čl. XIX. ČR se podílela na přípravě textu a jeho přijetí podpořila na 40. zasedání Generální konference UNESCO. Počty a názvy států, které úmluvu už ratifikovaly, zpráva neuvádí; jen že proces dokončilo víc než 20 států.

Co by šlo udělat lépe

Pro studenty by bylo užitečné, aby ministerstvo školství spolu s vysokými školami po ratifikaci zveřejnilo srozumitelný postup, jak a kde podat žádost o uznání, jaké jsou lhůty a jak se lze odvolat. Výhodou by byly i statistiky: kolik žádostí o uznání se podává, kolik se zamítá a z jakých důvodů.

AI doporučení

Pro souhlas s ratifikací by AI hlasovala ano. Úmluva podle vlády neznamená nový závazek, zlepšuje právní jistotu při uznávání zahraničních diplomů a otevírá možnost, aby se dohodnutá pravidla Lisabonské úmluvy uplatňovala i vůči státům mimo Evropu. Podle předkladatele nemá dopad na státní rozpočet. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Pojem „podstatné rozdíly“ je široký a v praxi se může lišit mezi školami; úmluva sama nezaručí jednotné rozhodování.
• Pro uznávání vzdělání z velmi odlišných systémů je ochrana kvality závislá na důvěře v akreditační systémy jiných států.
• Z podkladů není vidět, zda české vysoké školy mají kapacitu zvládnout případný růst žádostí.

Podrobnosti

Vláda s návrhem souhlasila usnesením č. 436 z 29. června 2026. Úmluva má preambuli, šest částí a 25 článků; ratifikace vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu a prezidenta (čl. 49 písm. a) a e) Ústavy) a ratifikační listina se ukládá u generálního ředitele UNESCO. Úmluva vstoupí pro ČR v platnost tři měsíce po uložení listiny (čl. XVIII odst. 2). Podle předkladatele není v rozporu s ústavním pořádkem, s právem EU ani s jinými mezinárodními smlouvami.

Zdroje

• Tisk č. 266/0 na psp.cz
• Historie projednávání