Nová smlouva o vydávání s Kanadou nahradí dohodu z roku 1924

O co jde

Vydání je situace, kdy jeden stát předá osobu druhému, aby ji tam mohli stíhat nebo aby si odpykala trest. Mezi Českem a Kanadou ji dnes upravuje smlouva z 11. listopadu 1924 mezi Československem a Spojeným královstvím, rozšířená na Kanadu v roce 1928. Předkládací zpráva uvádí, že už s ohledem na stáří není dostatečně účinným základem pro vydávání ke stíhání i k výkonu trestu a že Kanada na rozdíl od většiny evropských zemí není stranou Evropské úmluvy o vydávání z roku 1957. Nová Smlouva o vydávání, podepsaná v Praze 22. června 2026, má tento základ nahradit.

Základní pravidla jsou tato. Vydání se povoluje pro činy trestné podle práva obou států, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí alespoň 2 roky, a při výkonu trestu, pokud zbývá vykonat nejméně 6 měsíců (čl. 2). Rozhodné je jednání jako celek, ne shodná terminologie, a vydat lze i za činy spáchané mimo území dožadujícího státu a za fiskální trestné činy: dožádaný stát nemůže vydání odmítnout jen proto, že jeho právo neukládá stejnou daň nebo poplatek (čl. 2 odst. 4). Žádosti si předávají ministerstva spravedlnosti obou států, případně diplomatickou cestou (čl. 6). Zjednodušené vydání je možné se souhlasem dotčené osoby (čl. 11) a lze požádat o předběžnou vazbu, která skončí, pokud do 60 dnů od zadržení nepřijde žádost o vydání s dokumenty (čl. 12).

Smlouva obsahuje obvyklé pojistky. Vydání se musí odmítnout, pokud by bylo nespravedlivé nebo nepřiměřeně tvrdé, pokud žádost směřuje k potrestání z důvodu rasy, náboženství, národnosti, politického názoru, pohlaví, sexuální orientace, věku nebo zdravotních vlastností, u politických trestných činů (čl. 3 vymezuje, co politickým činem není, například teroristickou činnost, vraždu, únos nebo sexuální napadení), u promlčených a vojenských činů, při už pravomocném odsouzení či zproštění pro totéž jednání a při hrozbě trestu smrti, pokud dožadující stát nedá dostatečné záruky, že nebude uložen ani vykonán. Vlastního občana může dožádaný stát odmítnout vydat, ale na žádost převezme trestní stíhání (čl. 5). Platí zásada speciality (čl. 17) a omezení dalšího vydání třetímu státu (čl. 18).

Co je dobře

Stará smlouva je zastaralá a nepokrývá současnou kriminalitu. Nová dává jasný, moderní rámec s předvídatelnými lhůtami, formou žádosti a seznamem dokumentů (čl. 7–10), takže podle předkladatele zvýší efektivitu, rychlost a transparentnost řízení a přispěje k vymahatelnosti práva.

Pro ochranu práv je přínosná hlavně ochrana před trestem smrti (čl. 3), zásada speciality, ochrana před diskriminačním stíháním, možnost odmítnout vydání vlastního občana s převzetím stíhání a požadavek, aby zamítnutí mělo důvody (čl. 14). U osob odsouzených v nepřítomnosti vyžaduje smlouva, aby byly splněny podmínky dokládající jejich možnost bránit se (čl. 7). Podle předkladatele nevyžaduje provádění vyšší výdaje než dosud, protože případy vydávání z Kanady se řeší už nyní.

Co je problematické

Podmínka dvojí trestnosti a nízká hranice (2 roky) znamenají, že se vydávat může i pro méně závažné činy; odmítnutí je v praxi vázáno na zásady nespravedlivosti a nepřiměřené tvrdosti, tedy posouzení jednotlivých případů. Fiskální trestné činy jsou výslovně vydatelné, což pro osoby z oblasti daní a cel není zcela samozřejmé, i když jde o běžný prvek moderních smluv.

K žádosti o vydání ke stíhání se podle čl. 7 přikládá záznam o případu, tedy souhrn důkazů vypracovaný soudcem nebo státním zástupcem; kvalita ochrany osoby tak závisí na tom, jak ho budou orgány dožádaného státu posuzovat. Jednání s kanadskou stranou navíc podle zprávy trvala přes dvacet let, takže lze očekávat, že i ratifikace a praxe budou vyžadovat čas.

Jak je to řešeno jinde

Předkládací zpráva uvádí, že ČR je vázána Evropskou úmluvou o vydávání od 1. ledna 1993 a že Kanada ji nepodepsala, proto je třeba dvoustranná smlouva. Samotná smlouva prochází jednáním od roku 2003: expertní jednání v Ottawě proběhla v únoru 2003, v roce 2003 následovalo meziresortní připomínkové řízení, Kanada na čas uvalila moratorium na extradiční smlouvy kvůli nákladům a jazykové verze (anglická, česká a francouzská) byly s konečnou platností schváleny v srpnu 2023. Srovnání s jinými státy se z podkladů nedá udělat.

Co by šlo udělat lépe

Pomohlo by, kdyby ministerstvo spravedlnosti zveřejňovalo souhrnné statistiky vydávání (počty žádostí, odmítnutí a důvody), aby šlo posoudit, jak jsou pojistky v praxi uplatňovány. Veřejnost by také ocenila srozumitelný přehled, jak má občan ČR, jehož vydání se žádá, postupovat, a kdo mu zajistí právní pomoc.

AI doporučení

Pro souhlas s ratifikací by AI hlasovala ano. Smlouva nahrazuje sto let starý dokument moderním rámcem a zavádí důležité pojistky: záruku proti trestu smrti, odmítnutí diskriminačního stíhání, zásadu speciality a možnost nevydat vlastního občana s převzetím stíhání. Podle předkladatele nezvyšuje nároky na rozpočet. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Nízká hranice (2 roky) a vydatelnost fiskálních trestných činů mohou vést k vydávání i pro méně závažné činy.
• K žádosti o vydání ke stíhání stačí záznam o případu se souhrnem důkazů; ochrana osoby tak závisí na tom, jak ho bude dožádaný stát posuzovat.
• Jednání o smlouvě trvala přes dvacet let; z podkladů není jasné, jak rychle bude smlouva v praxi fungovat.

Podrobnosti

Vláda (předchozí) souhlasila se sjednáním usnesením č. 432 ze dne 26. června 2024; smlouvu podepsal ministr spravedlnosti a velvyslankyně Kanady v Praze 22. června 2026. Žádosti podané před vstupem smlouvy v platnost se dál řídí starou smlouvou, ale nová se užije na jakýkoli trestný čin vymezený v čl. 2, i když byl spáchán před jejím vstupem v platnost (čl. 21). Náklady nese stát, na jehož území vznikly; přepravu vydávané osoby platí dožadující stát (čl. 20). Postupuje se podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Materiál prošel meziresortním připomínkovým řízením bez připomínek, mj. s Úřadem pro ochranu osobních údajů a se zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Smlouva je prezidentská (čl. 49 písm. a) a e) Ústavy).

Zdroje

• Tisk č. 264/0 na psp.cz
• Historie projednávání