Úřad vlády v kompetenčním zákoně: lidská práva, rovné zacházení a protidrogová politika

Aktualizace — doplněno nesouhlasné stanovisko vlády, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády z 22. června 2026 (tisk 205/1) jen zmínila. Vláda zaujala k návrhu nesouhlasné stanovisko. Připomíná, že usneseními č. 302 (18. 5. 2026) a č. 319 (25. 5. 2026) schválila převod některých věcných agend z Úřadu vlády na ministerstva a na tom trvá. Souhlasí, že lidská práva, rovné zacházení, menšiny, občanská společnost, rovnost žen a mužů i protidrogová politika mají průřezový charakter, ale navržené řešení podle ní neodpovídá koncepci kompetenčního zákona: ten staví Úřad vlády jako odborný, organizační a technický servis vlády, ne jako nadresortní orgán, a ústřední správní úřady si jsou rovné. Agendy jsou už dnes součástí působnosti ministerstev, takže hrozí duplicitní struktury a kompetenční spory. Argument o unijních směrnicích vláda odmítá: žádná směrnice nevyžaduje, aby agendu vykonával právě Úřad vlády, a ten nemá vrchnostenské nástroje, inspekci ani možnost ukládat sankce. Tyto argumenty jsou věcné a z velké části doložitelné textem kompetenčního zákona, proto se AI doporučení mění z ano na zdržet se.

O co jde

Kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) určuje, co mají na starosti ministerstva a ústřední úřady. V § 28 odst. 3 dnes říká, že Úřad vlády zajišťuje odborné, organizační a technické zázemí vlády a jejích orgánů. Podle důvodové zprávy Úřad vlády v posledních letech fakticky zajišťuje také chod řady poradních orgánů (například rady vlády pro lidská práva, pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, pro rovné příležitosti žen a mužů a pro národnostní menšiny) a působí tam vládní zmocněnci. Jejich agendu ale dnes opírají hlavně usnesení vlády a statuty rad, ne výslovný zákon.

Návrh do § 28 odst. 3 doplňuje dvě věci. Úřad vlády „rovněž plní koordinační úlohu v oblasti ochrany lidských práv“ a odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti rovného zacházení a práv menšin, občanské společnosti a rovnosti žen a mužů, včetně prevence a řešení souvisejících forem násilí. A plní úkoly meziresortní koordinace protidrogové politiky. Mění se tedy jen jeden odstavec zákona, účinnost je od 1. ledna 2027.

Co je dobře

Návrh dává agendám, které nepatří jednomu ministerstvu, výslovné zákonné místo. Zpráva uvádí, že protidrogová politika zasahuje do zdravotnictví, vnitra, spravedlnosti i sociálních věcí a lidská práva a rovné příležitosti procházejí celým právním řádem. Zákonné zakotvení je stabilnější než statut rady měnitelný usnesením vlády a odpovídá tomu, co Úřad vlády fakticky dělá (zmocněnci, odborné útvary, poradní orgány). Nevzniká nový úřad ani nová povinnost pro občany a firmy.

Co je problematické

Rozpor s koncepcí kompetenčního zákona. Podle vlády Úřad vlády v § 28 kompetenčního zákona zajišťuje odborné, organizační a technické zázemí vlády a jejích orgánů, nikoli nadresortní koordinaci; nový odstavec by ho do této role povyšoval nad ministerstva, která tyto agendy již mají v zákonné působnosti. Návrh neříká, jak se vymezí vztah k těmto působnostem, a hrozí duplicita.

Neurčitá role bez pravomocí. Zákon pouze přiděluje „koordinační úlohu“ a „odpovědnost za tvorbu státní politiky“, ale neříká, jaké má Úřad vlády pravomoci ani jak se kontroluje. Ten podle vlády nemá vrchnostenské nástroje ani možnost ukládat sankce, takže praktický dopad zůstane záviset na statutech rad a usneseních vlády. Pojmy jako občanská společnost nebo rovné zacházení nejsou definovány.

Protiřečící si odkaz na právo EU. Zpráva na jednom místě tvrdí, že je úprava nezbytná i z hlediska práva EU, na jiném, že se návrh práva EU netýká, a nedoloží, o kterou směrnici jde; vláda tvrdí, že žádná směrnice určení Úřadu vlády nevyžaduje.

Souběh s probíhající reorganizací a s tiskem 208. Vláda převádí agendy z Úřadu vlády na ministerstva a zákonné zakotvení by tento proces zablokovalo; protidrogovou koordinaci řeší souběžně i tisk 208. Zpráva neuvádí dopad na rozpočet a personální kapacity.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva žádné zahraniční srovnání neuvádí. Z ověřených právních textů:

Německo. Podle § 25 obecného zákona o rovném zacházení (AGG) byla zřízena Antidiskriminierungsstelle des Bundes při spolkovém ministerstvu pro rodinu, seniory, ženy a mládež; zákon jí přiznává vlastní personální a materiální vybavení a samostatnou kapitolu v rozpočtu ministerstva. Úřad pro nediskriminaci je tedy zákonem zřízená složka u věcně příslušného ministerstva, nikoli součást centrálního aparátu vlády.

Spojené království. Podle § 1 Equality Act 2006 vznikla jako právnická osoba Commission for Equality and Human Rights; zdroj sám nic neříká o její nezávislosti, kterou jsme neověřili. Koordinaci nediskriminační politiky tak v britském modelu zajišťuje samostatný zákonný orgán, ne servisní úřad vlády.

Další země. Pro ostatní státy jsme z povolených zdrojů ověřené údaje nezískali, proto je neuvádíme.

Co z toho plyne. Ve dvou ověřených případech je agenda rovného zacházení zákonem svěřena samostatnému orgánu nebo složce u věcně příslušného ministerstva, ne servisnímu úřadu vlády; to podporuje výhradu vlády, že česká koncepce ústředních úřadů s takovým řešením nepočítá.

Co by šlo udělat lépe

Pokud je cílem stabilita agend, bylo by vhodnější svěřit ji věcně příslušnému ministerstvu nebo samostatnému orgánu s vymezenými pravomocemi a rozpočtem, nebo ji zapsat do příslušných zákonů (například antidiskriminačního) místo kompetenčního zákona. Zpráva by měla vyjasnit vztah k působnosti ministerstev, uvést konkrétní směrnici EU, odhad nákladů a odstranit rozpor ohledně práva EU. Souběžný tisk 208 a tento návrh by bylo vhodné posoudit společně.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala zdržet se.

Hlavní dlouhodobý důvod: lidská práva, rovné zacházení a politika závislostí jsou nadresortní témata a jejich stabilní zákonné zakotvení je užitečné. Navržené řešení ale podle textu jen přiděluje „koordinační úlohu“ bez pravomocí, které by koordinaci dávaly reálný obsah, a překrývá působnosti ministerstev (duplicity); podle vlády by navíc zablokovalo reorganizaci, kterou právě provádí (nezávisle jsem to neověřoval). Nejsilnější riziko hlasování „ano“: zakonzervování struktury, která se může ukázat jako nevhodná, a vznik kompetenčních sporů. Nejsilnější riziko „ne“: ponechání agend závislých na usneseních vlády. Krátkodobě je dopad na rozpočet nejasný, dlouhodobě záleží na tom, zda agenda dostane skutečný obsah a rozpočet. Kritéria: stabilita nadresortních agend, jasnost působnosti, hospodárnost bez duplicit, srovnání s praxí v zahraničí. Jde o názor AI podle těchto kritérií, nikoli o výzvu voličům a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na stabilitu agend, může hlasovat ano: zákonné zakotvení je trvanlivější než statuty rad, které vláda mění usnesením.
• Kdo klade důraz na koncepci ústřední správy, může hlasovat ne: Úřad vlády by získal nadresortní koordinační roli bez pravomocí a duplicity vedou ke sporům.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že cíl je rozumný, ale provedení má vady (viz výše) a podle vlády koliduje s probíhající reorganizací.

Podrobnosti

Návrh předložili 27. května 2026 poslanci Barbora Urbanová, Vít Rakušan, Karel Dvořák, Lukáš Vlček a Adriana Chochelová. Stanovisko vlády (22. 6. 2026) je v tisku 205/1; stav je „po 10 dnech od rozeslání stanoviska vlády“. Účinnost je navržena na 1. ledna 2027. Zpráva hodnotí návrh jako bez dopadu na státní rozpočet, samosprávu, podnikání, životní prostředí a bezpečnost státu a bez korupčních rizik.

Zdroje

• Tisk č. 205/0 na psp.cz: návrh zákona a důvodová zpráva
• Stanovisko vlády (tisk 205/1)
• Historie projednávání
• § 25 AGG: Bundesministerium der Justiz (Německo)
• Equality Act 2006, section 1: legislation.gov.uk