Elektronický povinný výtisk: Národní knihovna by sbírala weby a e-periodika

O co jde

Tištěné knihy a časopisy mají v Česku povinný výtisk: vydavatel je musí bezplatně odevzdat určeným knihovnám, které je trvale uchovávají. Podle důvodové zprávy se tato povinnost týká jen publikací na hmotném nosiči; online publikace a weby (například zpravodajské servery) nemají odpovídající zákonný rámec, takže se kulturní obsah, který vychází jen elektronicky, nemusí nikdy dostat do trvalých sbírek.

Návrh mění tři zákony.

Knihovní zákon. Národní knihovna dostává do hlavní činnosti sběr, uchovávání a zpřístupňování vybraných volně dostupných informací z webu, které mají trvalou hodnotu (web-harvesting), a vede databáze povinných výtisků neperiodických publikací a elektronických periodik. Za obsah takto sebraných informací odpovídá v rozsahu, v jakém odpovídá poskytovatel služby informační společnosti (§ 9 odst. 3). Obsah databází zpřístupňuje Národní knihovna a vybrané krajské a další knihovny prostřednictvím zařízení v budovách knihoven: každý dokument v jednom okamžiku jen jednomu uživateli a jen pro výzkum nebo soukromé studium, s omezeným tiskem (jeden článek nebo do 10 stran). Tam, kde to autorská práva třetích osob nevylučují, má Národní knihovna zpřístupňovat obsah databází i jako otevřená data. Národní knihovna navíc jménem knihoven systému knihoven uzavírá smlouvy s kolektivními správci a platí odměny za užití děl.

Tiskový zákon. Zavádí „elektronický periodický tisk“, tedy publikaci zpřístupňovanou elektronicky pod stejným názvem a ve stejné grafické úpravě nejméně dvakrát ročně, které bylo přiděleno číslo ISSN, nebo která je zpřístupněna za úplatu, nebo kterou vydavatel určil pro nevidomé a slabozraké (§ 3 písm. b). Vydavatel je povinen do 30 dnů od zpřístupnění dodat jeden elektronický povinný výtisk Národní knihovně (u titulů pro nevidomé a slabozraké také Knihovně a tiskárně K. E. Macana), bez technických ochran; požadavky na formát určí vyhláška Ministerstva kultury. Za nesplnění povinností jsou přestupky podle § 17.

Zákon o neperiodických publikacích. Rozšiřuje povinný výtisk i na publikace, které jsou pouze „pořízeny“, tedy veřejně šířeny v elektronické formě bez hmotného nosiče (včetně formátů pro osoby se zrakovým postižením). Účinnost je od 1. ledna 2027.

Co je dobře

Návrh zachovává digitální kulturní dědictví: webové zpravodajství a online časopisy se po zániku serveru nebo smazání článku ztrácejí. Důvodová zpráva uvádí, že vydavatel získá záložní kopii svých publikací pro případ ztráty nebo poškození v jeho úložišti. Podle ní je návrh „minimalistický“: rozšiřuje povinný výtisk jen na periodika, která splňují přesně stanovená kritéria, a nezahrnuje blogy, zpravodajské weby s průběžně se měnícím obsahem ani ostatní informační zdroje. Kritérium „neměnnosti“ vydání odlišuje archivovatelné číslo od průběžně aktualizovaného webu.

Zpřístupnění je omezené (v knihovně, jeden uživatel, výzkum nebo studium, omezený tisk), aby neohrozilo autorská práva a trh; povinnost odevzdávat elektronicky s dálkovým přístupem má podle zprávy minimální administrativní dopad na vydavatele. Návrh navazuje na předchozí pokusy a po připomínkách Ministerstva financí byl rozpočtový požadavek Národní knihovny snížen z asi 28 na asi 15 milionů Kč ročně.

Co je problematické

Náklady a kapacity. Národní knihovna odhaduje náklady asi 15 mil. Kč ročně (z toho zhruba 7,2 mil. na platy deseti úvazků, 3 mil. provozních a 4 mil. investičních, v prvním roce vyšší vstupní investice kolem 7,5 mil.), ale bez nových úvazků a bez navýšení limitu. Zpráva sama říká, že kapitola Ministerstva kultury volná místa nemá a že knihovna provede „vnitřní organizační opatření“, což znamená, že nové úkoly se budou zajišťovat z dosavadních kapacit a objem činnosti podle zprávy s růstem digitalizace poroste.

Vymezení pojmů. Zpráva uznává, že vymezit elektronický periodický tisk je obtížné a že technologický vývoj půjde před zákonem. Kritéria (ISSN, úplata, určení pro nevidomé a slabozraké, neměnnost vydání) mohou v praxi vyvolat spory, zda určitý web nebo newsletter spadá do povinnosti. Další vydavatelé (například zahraniční) jsou částečně vyňati (rozmnoženiny pořízené v cizině, které nebyly uvedeny na trh v ČR), ale zpráva nepopisuje, jak se dosah povinnosti ověří.

Odpovědnost za obsah a autorská práva. Národní knihovna odpovídá za sebraný obsah jako poskytovatel služby informační společnosti a obsah databází se považuje za součást jejích sbírek; vztah ke smlouvám s kolektivními správci a k odměnám autorům se mění (odměny podle návrhu platí Národní knihovna jménem knihoven). Zpráva neuvádí odhad dopadu na výše těchto odměn.

Sankce a provedení. Nesplnění povinností je přestupek a konkrétní technické požadavky určí až vyhláška, takže vydavatelé zatím nevědí, jaký formát a jak budou muset dodávat.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva uvádí jen to, že sbírání webu běžně provádějí národní paměťové instituce, a odkazuje na unijní směrnice o autorském právu (2001/29/ES, 2019/790). Z ověřených právních textů:

Spojené království. Nařízení o knihovnách s povinným výtiskem pro nehmotná díla z roku 2013 (Legal Deposit Libraries (Non-Print Works) Regulations 2013) upravuje odevzdávání offline i online děl; podle reg. 23 smí být ke stejnému materiálu čtenářům v jednu chvíli dostupný jen jeden počítačový terminál, což odpovídá českému omezení „jeden uživatel najednou“. Nařízení navíc výslovně obsahuje dočasnou výjimku pro mikropodniky a nové podniky (reg. 4), na které se řada povinností odevzdávání neuplatní. Ustanovení o sběru webu (web harvesting) jsme z dostupného obsahu přímo neověřili.

Německo. Podle § 2 zákona o Německé národní knihovně (DNBG) sbírá knihovna „Medienwerke“ vydaná v Německu od roku 1913; text výslovně nerozlišuje hmotnou a nehmotnou podobu a z něj samotného nelze určit, zda online díla spadají mezi sbírané. Další podrobnosti jsme neověřili.

Další země. Pro Francii a další státy jsme z povolených zdrojů ověřené údaje nezískali (část webů nešla ověřit), proto je neuvádíme.

Co z toho plyne. Omezené zpřístupnění (jeden uživatel, v knihovně) je v britské úpravě obdobně nastavené, ale Spojené království navíc šetří nejmenší vydavatele výjimkou, kterou český návrh nemá; zpráva uvádí jen „minimalistický“ rozsah, ne úlevu pro malé vydavatele.

Co by šlo udělat lépe

Zvážit úlevu nebo odklad pro nejmenší vydavatele po vzoru britské výjimky pro mikropodniky. Uvést předem technické požadavky na elektronický povinný výtisk (formát, způsob dodání), aby se vydavatelé mohli připravit. Zpřesnit hranici elektronického periodického tisku (newslettery, podcasty, zpravodajské weby) a po několika letech vyhodnotit skutečné náklady Národní knihovny a počty odevzdaných titulů. Vyčíslit dopad na odměny kolektivním správcům a zvážit zpřístupnění mimo budovy knihoven tam, kde to autorské právo dovolí.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala ano.

Hlavní dlouhodobý důvod: kulturní obsah, který vychází jen online, mizí po zániku serveru nebo smazání článku, a ztráta je nevratná; trvalé uchování pro budoucí generace je klasická úloha národní knihovny. Návrh to dělá úsporně, s úzce vymezeným okruhem periodik a opatrným zpřístupněním podobným britskému. Nejsilnější riziko: nové povinnosti pro malé vydavatele a financování Národní knihovny z dosavadních kapacit, které lze řešit vyhláškou a pozměňovacími návrhy. Krátkodobě je dopad na rozpočet asi 15 mil. Kč ročně, dlouhodobě záleží na tom, zda se sběr podaří provozovat kvalitně. Kritéria: uchování kulturního dědictví, ochrana autorských práv, přiměřenost zátěže vydavatelů a nákladů knihovny, srovnání s praxí v zahraničí. Jde o názor AI podle těchto kritérií, nikoli o výzvu voličům a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na malé vydavatele, může hlasovat ne nebo se zdržet: povinnost odevzdávat včetně přestupků dopadá i na malá online média a technické požadavky určí až vyhláška; britský model umožňuje výjimku pro mikropodniky.
• Kdo klade důraz na kapacity státu, může hlasovat ne: Národní knihovna dostává nové úkoly bez nových úvazků, takže kvalita sběru a zpřístupnění může záviset na nezaručených zdrojích.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem k doporučení „ano“ je, že uchování digitálního kulturního dědictví je trvalá potřeba a vady lze opravit ve výboru.

Podrobnosti

Návrh předložila vláda (ministr kultury) 13. května 2026; Organizační výbor jej 14. 5. doporučil do prvního čtení, které Sněmovna zahájila 1. 7. 2026 a návrh přikázala výborům. Výbor pro mediální záležitosti usnesením per rollam z 3. 7. 2026 stanovil harmonogram (pozměňovací návrhy do 20. 8., tabulkový materiál do 27. 8., projednání 3. 9. 2026) a vydal další usnesení 4. 9. 2026 (text nedostupný). Účinnost je od 1. ledna 2027. Zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s právem EU a bez významného dopadu na podnikatelské prostředí; podrobné dopady odkazuje do závěrečné zprávy RIA. Vládní návrh nemá stanovisko vlády.

Zdroje

• Tisk č. 192/0 na psp.cz: návrh zákona a důvodová zpráva
• Historie projednávání
• Legal Deposit Libraries (Non-Print Works) Regulations 2013, reg. 23 a reg. 4: legislation.gov.uk
• § 2 DNBG: Bundesministerium der Justiz (Německo)