Sdílení elektřiny: obce a jejich organizace by mohly sdílet mezi až 60 odběrnými místy

Aktualizace — neutrální stanovisko vlády s výhradami, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády (tisk 186/1) jen zmínila. Vláda 1. června 2026 zaujala neutrální stanovisko s výhradami: větší počet předávacích míst ve skupině sdílení by mohl vést ke zneužívání institutu aktivního zákazníka; Elektroenergetické datové centrum (EDC) potřebuje dost času na úpravu IT pro vyhodnocování sdílení při tak velkém počtu zákazníků, takže účinnost k 1. 1. 2027 se vládě jeví jako technicky nereálná; vymezení okruhu zákazníků (samospráva a jí zřízené nebo založené osoby) může EDC ztížit ověřování, zda jsou splněny zákonné požadavky u všech až 60 míst, a vláda navrhuje o míře rozvolnění zahájit širší odbornou diskusi. Tyto výhrady potvrzují slabiny, které jsme uváděli (nedoložené číslo 60, nepřipravenost datového centra), a doporučení AI se proto nemění: zůstává ano, ale s výhradou k datu účinnosti.

O co jde

Energetický zákon umožňuje v institutu „aktivního zákazníka“ (§ 27 f) sdílet vyrobenou elektřinu mezi odběrnými místy. Podle důvodové zprávy je dnes limit nejvýše 11 odběrných míst (registračních čísel předávacích míst) pro všechny, tedy i pro obce a kraje. Hlavní město Praha, které návrh podalo jako zákonodárnou iniciativu zastupitelstva (čl. 41 odst. 2 Ústavy), argumentuje, že takový limit nevyhovuje městům s desítkami veřejných budov: školami, úřady, sportovišti nebo domovy seniorů, z nichž každá má samostatné odběrné místo.

Návrh doplňuje v § 27 f odst. 3 slova „pokud není stanoveno jinak“ a vkládá nový odstavec 4. Ten dovoluje, aby skupina sdílení měla nejvýše 60 registračních čísel předávacích míst, jestliže ji tvoří obec nebo kraj (územní samosprávný celek), jím zřízená příspěvková organizace nebo jím založená či zřízená právnická osoba, která slouží potřebám veřejného zájmu bez průmyslové nebo obchodní povahy a kterou samospráva převážně financuje, ovládá nebo jmenuje většinu jejího vedení. Výjimka se netýká míst připojených přes jednu společnou hlavní domovní skříň. Účinnost je od 1. ledna 2027.

Co je dobře

Podle důvodové zprávy Praha už elektřinu ze solárních elektráren sdílí: ke konci roku 2025 bylo do sdílení zapojeno 73 odběrných míst na majetku města se 20 právnickými osobami (školy, divadla, domovy seniorů, Lesy hl. m. Prahy a další). Praktická zkušenost tedy ukazuje, že limit 11 míst je pro velké celky nízký, a návrh na to reaguje jednoduchou úpravou jednoho paragrafu, bez nových úřadů, dotací a bez zakládání další právnické osoby (například družstva). Podle zprávy se tak zjednoduší proces i pro ostatní samosprávy.

Návrh je omezený: neotevírá model neomezenému počtu subjektů, výjimka platí jen pro samosprávu a její veřejně prospěšné organizace a nebrání ostatním využívat existující nástroje včetně energetických společenství. Podle důvodové zprávy neovlivní státní rozpočet, může snížit náklady obcí na elektřinu a využití je dobrovolné. Nová legislativa o výrobnách do 100 kWp bez stavebního povolení („LEX OZE III“) podle zprávy zvyšuje zájem obcí o sdílení, takže návrh navazuje na již přijatý směr.

Co je problematické

Číslo 60 je podle důvodové zprávy „přiměřený kompromis“, ale není odůvodněno podrobněji, než že je třeba zachovat přehlednost a kontrolovatelnost skupin. Důvodová zpráva neuvádí technická ani datová hodnocení (například dopad na distribuční soustavu nebo na Elektroenergetické datové centrum, jehož plné spuštění podle ní nastane až 1. ledna 2028). Rozdílné zacházení se samosprávou a ostatními subjekty (firmy, bytová družstva, spolky) zpráva odůvodňuje veřejným zájmem, ale komerční a komunitní subjekty zůstávají u limitu 11, a rozdíl se tak může jevit jako zvýhodnění veřejného sektoru.

Připravenost datového centra a účinnost. Podle vlády je termín 1. 1. 2027 technicky nereálný a EDC bude mít potíže s ověřováním podmínek u až 60 míst v jedné skupině; důvodová zpráva sama uvádí, že EDC bude plně spuštěno až 1. 1. 2028.

Definice okruhu oprávněných právnických osob je dlouhá a obsahuje několik podmínek (veřejný zájem bez obchodní povahy, převážné financování, rozhodující vliv); její výklad může být sporný, například u městských společností provozujících smíšené činnosti. Zpráva také sama připouští, že konkrétní výše úspor nelze předem určit, protože závisí na výrobnách, spotřebě a cenách.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva zahraniční úpravy nepopisuje; uvádí jen soulad s unijním rámcem. Z ověřených právních textů:

Německo (§ 42 b a § 42 c EnWG). Podle § 42 b mohou koncoví odběratelé v jedné budově sdílet elektřinu ze solárního zařízení na budově na základě smlouvy a bez přenosu sítí; elektřina přidělená v každém čtvrthodinovém intervalu nesmí převýšit spotřebu odběratele. Podle § 42 c (energy sharing) může provozovatel zařízení na obnovitelné zdroje nebo úložiště sdílet elektřinu s koncovými zákazníky; provozovatel může být fyzická nebo právnická osoba, jejímiž členy jsou koncoví zákazníci nebo veřejnoprávní právnické osoby, a podniky se počítají jen jako mikropodniky, malé nebo střední. Text nestanoví maximální počet účastníků; omezení je územní: zařízení a odběrná místa musí být v bilanční oblasti jednoho provozovatele distribuční sítě od 1. 6. 2026 a od 1. 6. 2028 i v oblasti přímo sousedícího provozovatele ve stejné regulační zóně. Německo tedy nestanoví číselný strop míst jako Česko (11, resp. navrhovaných 60), ale omezuje sdílení územně a okruhem zákazníků.

Další země. Pro Rakousko a další státy jsme z povolených zdrojů ověřené údaje nezískali, proto je neuvádíme.

Co z toho plyne. Číselný strop odběrných míst není jediným možným nástrojem; německá úprava používá územní vymezení a okruh oprávněných osob. Český návrh drží číselný strop a rozdílné zacházení se samosprávou, což zpráva odůvodňuje veřejným zájmem a kontrolovatelností, nikoli srovnáním.

Co by šlo udělat lépe

Dalo by se doplnit technické hodnocení dopadu (distribuční soustava, datové centrum, kontrola sdílení) a zdůvodnit hranici 60 míst, nebo ji stanovit s možností revize po několika letech. Zvážit lze také postupné rozšíření výjimky i na další neziskové subjekty (například bytová družstva) tak, aby neprospívala jen samosprávě. Pro tuto úpravu by bylo užitečné veřejně vyhodnotit, kolik samospráv výjimku využije a jaké úspory dosáhnou.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bez změn by AI hlasovala ANO. Z pohledu dlouhodobého přínosu pro občany jde o malou, dobrovolnou a nenákladnou změnu, která pomůže obcím lépe využít vlastní solární zdroje a snížit náklady na energie veřejných budov, a Praha ji opírá o reálné provozní zkušenosti. Slabinou je nedoložené číslo 60, nerovné zacházení vůči ostatním subjektům a datum účinnosti, které podle vlády není reálné (nezávisle jsem to neověřoval), což lze řešit pozměňovacími návrhy (například posunem účinnosti). Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Limit 60 není podložen technickým hodnocením a může zatížit distribuční soustavu a systémy kontroly, které podle důvodové zprávy nebudou plně spuštěny dříve než v roce 2028.
• Výjimka zvýhodňuje veřejný sektor oproti firmám, družstvům a spolkům, které dál mají limit 11.
• Podmínky definující oprávněné právnické osoby jsou složité a mohou vést ke sporům o výklad, zejména u městských společností s různorodou činností.

Podrobnosti

Návrh podalo Zastupitelstvo hlavního města Prahy (podepsal primátor Bohuslav Svoboda); Sněmovně byl doručen 22. dubna 2026; stanovisko vlády (1. 6. 2026, neutrální) je v tisku 186/1; Organizační výbor návrh 3. 6. doporučil do prvního čtení, které zatím neproběhlo. Účinnost se navrhuje na 1. ledna 2027. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s ústavním pořádkem (včetně práva na samosprávu), právem EU a mezinárodními smlouvami, bez dopadu na státní rozpočet a bez nových povinností pro podnikatele; při přípravě podle ní nebyl znám lobbing ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb.

Zdroje

• Tisk č. 186/0 na psp.cz
• Stanovisko vlády (tisk 186/1)
• Historie projednávání
• § 42 b EnWG, § 42 c EnWG: Bundesministerium der Justiz (Německo)