Policejní spolupráce s Mongolskem: výměna informací i společné týmy

O co jde

Česko má s Mongolskem od 1. března 2021 readmisní dohodu (č. 9/2021 Sb. m. s.) o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, ale policejní spolupráci dosud žádná smlouva neupravovala. Tisk 169 je smlouva podepsaná v Praze 10. března 2025 při návštěvě mongolského prezidenta. Předkládací zpráva uvádí, že ČR o ni usilovala dlouho, mimo jiné proto, že v zemi žije a pracuje větší počet občanů Mongolska. První návrh poslala Mongolsku v roce 2015 a reakci nedostala; nový návrh předala v listopadu 2024 a konečný text vychází převážně z českého návrhu.

Smlouva vytváří právní rámec pro spolupráci policie, celních orgánů, Generální inspekce bezpečnostních sborů a ministerstva vnitra s mongolskými protějšky (čl. 1). Zdůrazňuje terorismus, obchod s lidmi, drogy, zbraně, kyberkriminalitu, ale také „projevy extremismu, rasové nesnášenlivosti a xenofobie“ (čl. 2). Základní formou je výměna informací, včetně osobních údajů z policejních a dalších úředních databází a rejstříků (čl. 7 odst. 1). Orgány si navíc předávají informace pro řízení o vstupu a pobytu, konkrétně totožnost osoby, datum a místo překročení hranic, oprávnění k pobytu, místo pobytu a pravost dokladů (čl. 7 odst. 2). Dále smlouva dovoluje vysílat styčné úředníky bez výkonných pravomocí (čl. 9), konzultanty a společné analytické týmy (čl. 10), školení (čl. 11) a zvláštní formy spolupráce: nasazení pracovníků na území druhého státu, ochranu osob a objektů, ochranu svědků, ochranu představitelů při návštěvách a identifikaci obětí hromadných neštěstí (čl. 12–16).

Oproti dnešku jde o novou smluvní základnu: žádná z těchto forem spolupráce dosud nemá s Mongolskem smluvní podklad. Zpráva nevysvětluje, jak se informace s Mongolskem vyměňují dnes. Z působnosti smlouvy je vyloučena právní pomoc v trestních věcech a vydávání osob, které patří justičním orgánům (čl. 1).

Co je dobře

Smlouva dává policii jasný právní základ. Je dobrovolná: každou žádost lze zcela nebo zčásti odmítnout, ohrožuje-li její vyřízení svrchovanost, bezpečnost nebo jiný důležitý zájem nebo odporuje-li mezinárodním závazkům či vnitrostátnímu právu, a vyhovění lze podmínit (čl. 6). Český orgán tedy není povinen předat cokoli. Zjednodušuje i praxi, například oznamování pohybu ozbrojených příslušníků doprovázejících chráněnou osobu, které se dnes řeší diplomatickou cestou (čl. 15, podle zprávy).

Pojistky pro pracovníky na území druhého státu jsou konkrétní. Mají jen ta oprávnění, která jim smlouva výslovně dává, a jsou vázáni právem území (čl. 20 odst. 1); styční úředníci a konzultanti nemají žádná výkonná oprávnění (čl. 9, 10); služební zbraň smějí použít jen při nutné obraně a v krajní nouzi (čl. 20 odst. 3). Výjimka platí pro nasazení podle čl. 12: tam smí zbraň použít i nad rámec nutné obrany ten, kdo to výslovně povolí jako řídící zásahu, a řídí ho pracovník území, na kterém se zásah koná, jehož státu se jednání přičítá (čl. 12). Za škodu odpovídá území, kde vznikla, podle jeho práva (čl. 22 odst. 4). Smlouvu lze dočasně pozastavit kvůli bezpečnosti státu, veřejnému pořádku, bezpečnosti nebo zdraví osob (čl. 28) a vypovědět kdykoli se šestiměsíční lhůtou (čl. 29 odst. 2). Podle předkladatele nebude mít smlouva zvýšený dopad na rozpočet, náklady nese stát, kterému vznikly (čl. 23).

Kapitola o osobních údajích (čl. 17) má celou řadu prvků, které chrání: údaje lze použít jen k účelu, pro který byly předány (písm. a), předávající strana odpovídá za jejich správnost a musí hlásit pozdě zjištěné chyby (c), subjekt údajů má právo na informaci a opravu (d, f) a při rozhodnutí založeném výlučně na automatizovaném zpracování právo na lidský zásah (g), údaje o rasovém či etnickém původu, politických názorech, zdraví a jiné citlivé údaje se smějí předávat jen tehdy, je-li to „zcela nezbytné“ (h), údaje se mažou, jakmile přestanou být potřebné, a obě strany vedou evidenci předávání (i). Po vypovězení smlouvy se pravidla na již předané údaje vztahují dál (čl. 29 odst. 2).

Co je problematické

Nejdůležitější slabinu uvádí předkládací zpráva sama: Mongolsko nemá právní předpisy o ochraně údajů sladěné s právem EU ani není smluvní stranou Úmluvy Rady Evropy č. 108 (č. 115/2001 Sb. m. s.). Ochranu proto musí nahradit sama smlouva. Evropský sbor pro ochranu údajů (EDPB) v pokynech 01/2023 k čl. 37 směrnice 2016/680 (verze 2.1 z 19. června 2024) uvádí v bodě 58 soubor prvků, které má smlouva s třetím státem obsahovat. Porovnání s čl. 17 ukazuje, co chybí: nezávislý dozor nad dodržováním pravidel (prvek xvii), oznamování porušení zabezpečení údajů druhé straně (xii), výslovné právo subjektu na výmaz (xv; čl. 17 řeší jen povinnost vymazat nesprávné nebo nepotřebné údaje) a doložka o pozastavení pro porušení pravidel o ochraně údajů (xix; čl. 28 uvádí jen bezpečnost státu, veřejný pořádek, bezpečnost a zdraví osob). Chybí i definice: smlouva nedefinuje „osobní údaje“, což EDPB v bodě 53 označuje za podstatné. Opravné prostředky čl. 17 jen odkazuje na „vnitrostátní právní předpisy“ (správní nebo soudní ochrana), tedy u mongolské strany na právo, které zpráva nepovažuje za evropsky srovnatelné; pokyny EDPB (bod 55) přitom obecné odkazy na vnitrostátní právo nedoporučují. Zpráva se také nezmiňuje o konzultaci s Úřadem pro ochranu osobních údajů, kterou pokyny EDPB (bod 48) členským státům doporučují. Tohle porovnání je moje a pokyny EDPB nejsou právní předpis. Rozhodnout, zda smlouva stačí, mohou jen české orgány a Úřad.

Údaje také nezůstanou jen u mongolské strany. Čl. 19 odst. 2 dovoluje české straně sdílet informace od Mongolska v informačních systémech EU (zejména ve Schengenském informačním systému) s ostatními členskými státy, dalšími státy s přístupem a evropskými agenturami, pokud to mongolská strana v konkrétním případě nevyloučí. Předání mimo to vyžaduje písemný souhlas původce (čl. 19 odst. 1).

Druhá citlivá oblast je vymezení trestných činů. Smlouva se vztahuje na „všechny formy trestné činnosti“ a mezi prioritami uvádí extremismus, rasovou nesnášenlivost a xenofobii (čl. 2). Nikde výslovně nevylučuje politické trestné činy z výměny informací, ačkoli EDPB (bod 54) jako příklad užitečného vymezení pojmů uvádí právě vyloučení politických deliktů označených za teroristické činy. Pojistkou je jen možnost odmítnout (čl. 6), tedy úsudek českého orgánu v každém případě. Smlouva také nevylučuje předání údajů o osobách, které v ČR požádaly o mezinárodní ochranu. Slova azyl ani mezinárodní ochrana v textu nejsou, takže ji musí zajistit české orgány v praxi.

Třetí věc je citlivost nasazení. Pracovníci smějí nosit uniformu a služební zbraně, ledaže to orgán území zakáže (čl. 20 odst. 2). Utajované informace se mají předávat přímo mezi kontaktními místy, aniž je sjednána samostatná smlouva o jejich ochraně; Mongolsko má jen tři stupně utajení, ČR čtyři, a „VYHRAZENÉ“ nemá na mongolské straně ekvivalent a chrání se jako mongolské „НУУЦ“ (čl. 18 a příloha). Prakticky to záleží na provádění.

Jak je to řešeno jinde

Předkládací zpráva srovnání nemá. Uvádí jen, že smlouva vychází ze vzorové směrnice ministra vnitra pro jednání o smlouvách se státy, které s Českem nesousedí (19. prosince 2019). Jde tedy o standardní český model, ne o převzetí cizí zkušenosti. Zpráva neuvádí, jak podobné smlouvy fungují v jiných členských státech.

Vlastní srovnání jsem měl těžké. Smlouvy o policejní spolupráci jiných států EU s Mongolskem jsem v dostupných zdrojích nenašel (hledal jsem obecným vyhledáváním, ne ve vládních databázích smluv jednotlivých států). Mongolský zákon o ochraně osobních údajů z roku 2021 jsem nemohl přečíst v původním textu (portál legalinfo.mn odpověděl chybou 403), a proto jeho obsah nehodnotím a opírám se o údaj předkládací zprávy. Srovnání s dalšími vyspělými státy mimo EU (USA, Spojené království, Kanada a další) jsem u tohoto tisku neprovedl. Zahraniční zkušenost proto zastupuje jediný zdroj: pokyny EDPB, které jsou měřítkem pro každou dvoustrannou policejní smlouvu členského státu s třetí zemí. Co z toho plyne: čl. 17 jde posoudit podle evropských kritérií, ale ne podle výsledků podobných smluv za desítky let, protože takové údaje se mi najít nepodařilo.

Co by šlo udělat lépe

Z porovnání s pokyny EDPB vyplývá konkrétní seznam, co doplnit prováděcím ujednáním podle čl. 25 nebo dodatkem: určit nezávislý dozorový orgán na obou stranách, zavést oznamování porušení zabezpečení údajů, přidat doložku o pozastavení při porušení pravidel o údajích a zapsat, že se údaje o osobách žádajících o mezinárodní ochranu nepředávají. Ministerstvo vnitra by mělo před vstupem v platnost zveřejnit stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů a po několika letech výsledek přezkumu: kolik žádostí se vyřídilo a odmítlo a zda se předávaly osobní údaje, bez citlivých podrobností. Prospěl by i seznam příslušných orgánů (čl. 3).

AI doporučení

Pro souhlas s ratifikací by AI hlasovala ano, ale je to doporučení s výhradou. Nejdůležitější dlouhodobý důvod: smlouva dává policii i celníkům právní základ pro boj s přeshraničním zločinem, je dobrovolná (čl. 6) a lze ji rychle pozastavit i vypovědět (čl. 28, 29), takže chybný směr se dá napravit; vzít zpět se ale nedají už předané údaje. Nejsilnější riziko: ochrana osobních údajů závisí na dodržování smlouvy v zemi bez evropsky srovnatelného práva a smlouvě chybí nezávislý dozor. Doporučení nestojí na tom, že smlouvu navrhla vláda nebo že pro ni Sněmovna hlasovala, ale na vlastním posouzení textu. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Chybí nezávislý dozor, oznamování incidentů i definice osobních údajů. Pokyny EDPB (bod 58) je počítají k základním prvkům, a pokud je česká strana nedoplní, může ochrana v praxi záviset na dobré vůli mongolské strany.
• Údaje, které ČR předá, se nedají vzít zpět. Pozastavení ani výpověď smlouvy by nenapravily, kdyby se předané údaje použily k jinému účelu, než pro který byly předány (například v řízení o politickém deliktu).
• Smlouva vyjmenovává mezi prioritami i „extremismus“ a nevylučuje politické trestné činy; rozsah pojmu se v Mongolsku může lišit od českého.
• Přínos není vyčíslený: zpráva neuvádí žádný počet případů, které smlouva usnadní.
• Možná je správnější zdržet se a požadovat doplnění ochrany údajů před ratifikací, než spoléhat na to, že ji doplní prováděcí ujednání.

Podrobnosti

Návrh předkládá vláda (předseda vlády Andrej Babiš, 16. dubna 2026). Vláda schválila sjednání smlouvy 26. února 2025 (usnesení č. 134) a smlouva byla podepsána 10. března 2025 v Praze. Sněmovna 9. volebního období ji nestihla projednat a Senát projednávání uzavřel bez souhlasu; nová vláda schválila předložení usnesením z 23. března 2026 č. 180. Sněmovna 25. června 2026 v prvním čtení přikázala návrh zahraničnímu výboru (hlasování č. 70: pro 124, proti 0, zdrželo se 23; rozprava podle stenozáznamu neproběhla), výbor přijal usnesení 3. září 2026 a ve druhém čtení vyslovila Sněmovna souhlas 15. října 2026 (hlasování č. 139: pro 117, proti 0, zdrželo se 14). Podle § 108 odst. 3 až 6 jednacího řádu (zákon č. 90/1995 Sb.) výbor doporučí, zda souhlas vyslovit, a Sněmovna ve druhém čtení po rozpravě rozhodne, zda souhlas s ratifikací vyslovuje; podle § 108 odst. 2 se na projednávání smluv neužijí § 92 až 96 téhož zákona. O souhlasu Senátu data psp.cz zatím nic neříkají. Smlouva je prezidentská (čl. 49 písm. a) a e) Ústavy). Komunikačním jazykem je angličtina (čl. 24), spory řeší jednání příslušných orgánů a diplomatická cesta (čl. 26). Prováděcí ujednání uzavírají vlády nebo ministerstva (čl. 25), na české straně ministerstvo vnitra a financí. Provádění se podílejí ministerstva vnitra, financí a obrany a Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Zdroje

• Tisk č. 169/0 na psp.cz
• Historie projednávání
• Jednací řád Poslanecké sněmovny (zákon č. 90/1995 Sb.), § 108
• Stenozáznam 1. čtení tisku 169, 25. 6. 2026
• EDPB: Guidelines 01/2023 on Article 37 Law Enforcement Directive (v2.1, 19. 6. 2024)