Daně krajů: podíl krajů 10,97 %, nový vzorec a zvláštní podíl Prahy (−11,35 mld. státu)

Aktualizace — stanovisko vlády a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády (tisk 141/1) jen zmínila, aniž by ho četla. Vláda 20. dubna 2026 zaujala k návrhu nesouhlasné stanovisko. Jeho jednotlivé body jsem prověřil v textu návrhu; v hodnocení níže používám jen ty, které se potvrdily (nebo je výslovně označuji jako tvrzení vlády, které jsem neověřil). Doporučení AI se nemění, zůstává zdržet se a stojí na vlastním posouzení návrhu, ne na postoji vlády.

O co jde

Pardubický kraj podal Sněmovně ve stejný den dva návrhy změny zákona o rozpočtovém určení daní (č. 243/2000 Sb.). První, tisk 140, mění jen to, jak se celkový podíl krajů rozdělí mezi kraje. Tento druhý návrh obsahuje stejný vzorec rozdělení podle osmi kritérií (obyvatelé 40 %, silnice II. a III. třídy 20 %, rozloha 13 %, obce na rozloze 8 %, vyrovnávací koeficient 7 %, záchranné základny 6 %, školy 4 %, urgentní příjmy 2 %) a navíc zvyšuje celkový podíl krajů.

Co se mění oproti dnešku. Podíl krajů (včetně Prahy) na jednotlivých sdílených daních se od roku 2027 zvyšuje na 10,97 % (§ 3 odst. 1 písm. b) až g)). Důvodová zpráva uvádí, že dnes činí 10,23 %, zvýšení je tedy o 0,74 procentního bodu; vláda ve svém stanovisku uvádí jako dnešní hodnotu 10,26 %. Který údaj odpovídá platnému znění po novele č. 267/2025 Sb. (účinné od 1. 1. 2026), jsem nemohl ověřit, protože úplné znění zákona jsem z povolených zdrojů nemohl přečíst. Rozdíl je malý, ale ukazuje, že předkladatel možná vycházel z neaktuálního znění. Praha dostává navíc samostatný podíl 0,1 % z celostátního hrubého výnosu DPH a z několika daní z příjmů (nový § 3 a) a pro ni se uplatní jen vybraná kritéria (silnice, rozloha, záchranné základny, urgentní příjmy a krajské školství); z kritérií „obyvatelé“ a „obce na rozloze“ je vyňata.

Podle důvodové zprávy jde o navýšení celkové alokace krajů o 11,35 mld. Kč ročně: 4 mld. Kč odpovídá zrušení dotací Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) na silnice II. a III. třídy, 6,0 mld. Kč připadne krajům a Praze podle nového modelu a 1,35 mld. Kč Praze podle § 3 a. Zpráva tvrdí, že 4 mld. Kč nemá vliv na státní rozpočet, protože o stejnou částku se sníží dotace SFDI; zbytek (podle prognózy Ministerstva financí asi 10 mld. Kč v roce 2027 a 1,335 mld. Kč u Prahy) znamená odpovídající snížení příjmů státu. Účinnost je od 1. ledna 2027 (čl. III); do 31. srpna 2027 vydá Ministerstvo financí přechodnou vyhlášku podle starších dat (čl. II).

Co je dobře

Rozdělení mezi kraje by se řídilo osmi kritérii s veřejnými daty (ČSÚ, katastr, registr územní identifikace, ministerstva; § 3 odst. 8 až 10) a každoročně by se přepočítávalo vyhláškou Ministerstva financí (§ 3 odst. 12), podobně jako u obcí. Dnešní podíly jednotlivých krajů se podle důvodové zprávy téměř dvacet let nemění, i když se mění počet obyvatel, zdravotní služby i doprava; pravidelný přepočet je proto věcně rozumný. Převod prostředků na opravy silnic II. a III. třídy ze žádaných dotací do sdílených daní dá krajům předvídatelnější příjem, protože dnes musí dotace každoročně nárokovat v programu SFDI. Zpráva také uvádí, že úprava vychází z dohody většiny krajů v Asociaci krajů ČR a byla projednána s Ministerstvem financí.

Co je problematické

Cena pro stát a nekrytý výpadek. Zákon trvale přesouvá ze státního rozpočtu ke krajům asi 11 mld. Kč ročně (u části 4 mld. Kč má jít jen o přesun). Zpráva neříká, z čeho se výpadek vyrovná, ani jaké úkoly krajů se navýšením mají financovat; hodnotí jen, že navýšení „posiluje finanční stabilitu“.

Čtyři miliardy „bez vlivu na rozpočet“ stojí na něčem, co v návrhu není. Návrh mění pouze zákon č. 243/2000 Sb. (čl. I). Snížení dotace SFDI, o které se tvrzení o nulovém dopadu opírá, v něm nenajdeme; zpráva ho jen předpokládá („dle dohody Asociace krajů s Ministerstvem financí“). Zrušení dotace je tedy věcí rozpočtu a jiných rozhodnutí. Pokud k němu nedojde, výpadek státu se o 4 mld. Kč zvýší. Vláda k tomu dodává, že peníze z SFDI jsou na rekonstrukce silnic účelově vázané, kdežto prostředky podle nového § 3 odst. 2 písm. a) nebudou; důvodová zpráva sama označuje vazbu sdílených daní na kompetence za „neúčelovou“, takže kraje by mohly peníze použít i jinak než na silnice. To je pravdivé a podstatné: stát by přestal ručit za to, že se 4 mld. Kč skutečně vydají na silnice II. a III. třídy.

Praha a zvláštní podíl. Praha má kromě podílu podle kritérií nárok i na 0,1 % z celostátního výnosu DPH a vybraných daní z příjmů (§ 3 a). Důvodová zpráva uvádí, že zacházení s Prahou je specifické, ale proč právě 0,1 % a 1,35 mld. Kč, nezdůvodňuje. Zároveň tvrdí, že navýšení je nastaveno tak, aby žádný kraj kromě Prahy nebyl oproti dnešku ve ztrátě; pro Prahu takové ujištění neplatí.

Dva návrhy téhož předkladatele. Tisk 140 ponechává celkový podíl, tisk 141 ho zvyšuje, vzorec rozdělení mají stejný. Zpráva neříká, který z nich preferuje, a obě verze nelze schválit zároveň bez další úpravy. Že je to matoucí, uvádí i vláda; samotný vzorec je v obou návrzích skutečně stejný, takže tento bod se potvrdil.

Vítězové a poražení nejsou vyčísleni. V důvodové zprávě ani v návrhu nenajdeme tabulku, kolik by který kraj získal ve srovnání s dneškem. Váhy kritérií jsou podle zprávy výsledkem dohody většiny krajů, a proto mohou odrážet vyjednávací sílu, ne nákladovost. Vyrovnávací koeficient 7 % je jediné kritérium, které všem krajům (kromě Prahy) přidává stejnou částku, a zpráva neříká, proč právě 7 %.

Tvrzení vlády, která jsem neověřil. Vláda uvádí, že předkladatel nezohlednil ekonomickou situaci státu a asymetrii deficitního státního rozpočtu a přebytkových rozpočtů samospráv, a že snížení váhy školského kritéria (z 7,78 % na 4 %) neodpovídá potřebám financování školství. Údaje o rozpočtech samospráv jsem nehledal a váhu 7,78 % jsem z povolených zdrojů neověřil, proto je do hodnocení nepřebírám.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva srovnává návrh jen s českým mechanismem pro obce a zahraniční modely neuvádí. Při dohledávání jsem našel jeden užitečný protipól: Německo. Podle čl. 106 odst. 3 a 4 Základního zákona (Grundgesetz) se podíly Spolkové republiky a spolkových zemí na dani z obratu stanoví spolkovým zákonem, který potřebuje souhlas Spolkové rady (Bundesrat), a to podle zásady, že Bund a Länder mají rovný nárok na krytí nezbytných výdajů z běžných příjmů; jejich potřeby se mají sladit tak, aby bylo dosaženo spravedlivého vyrovnání, nebyli přetíženi poplatníci a byla zachována jednotnost životních podmínek. Podíly se navíc musí nově stanovit, pokud se poměr příjmů a výdajů Spolku a zemí vyvíjí podstatně odlišně. České právo takové kritérium nemá: podíl krajů v § 3 se mění prostým zákonem a návrh 10,97 % nijak nezdůvodňuje poměrem příjmů a výdajů. Rozdíl v kontextu je zásadní (Německo je federace se zemskými parlamenty a Bundesratem, Česko unitární stát se samosprávnými kraji), takže Německo slouží jako příklad toho, jak se dá výši podílu opřít o zákonný test, ne jako vzor, který bychom měli kopírovat. Jiné země jsem z povolených zdrojů nedohledal, proto je neuvádím.

Co by šlo udělat lépe

Zveřejnit pro každý kraj výpočet: kolik by získal či ztratil proti dnešnímu stavu v letech 2027 až 2030. Zdůvodnit výši podílu 10,97 % konkrétními úkoly a jejich náklady, případně ji opřít o test, který se každých pár let přezkoumá (podobně jako v německém Základním zákoně). Čtyři miliardy za silnice buď ponechat v SFDI, nebo je do zákona zapsat jako účelově vázané. Vysvětlit 0,1 % u Prahy a vyřešit, jak souvisí s tiskem 140. Ověřit výchozí hodnotu 10,23 % proti platnému znění.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, zdržela se hlasování.

Hlavní dlouhodobý důvod: pravidelný přepočet podílů podle veřejných kritérií je rozumný a předvídatelnost pro kraje je přínos. Nejsilnější riziko: zákon trvale a bez krytí přesouvá asi 11 mld. Kč ročně ze státu ke krajům, přičemž čtyři miliardy „bez vlivu“ závisejí na rozhodnutí mimo tento zákon a ztrácejí účelovou vazbu na silnice, a zákonná výše podílu 10,97 % nemá žádné měřitelné zdůvodnění. Podíl zapsaný v zákoně se po letech špatně mění a vznikají na něm očekávání, proto by měl před přijetím obstát v přezkumu, který zatím chybí. Krátkodobě je dopad na státní rozpočet asi 11 mld. Kč ročně, dlouhodobě záleží na tom, zda se výpočet i výše podílu opřou o doložené úkoly krajů. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na finanční samostatnost krajů, může hlasovat ano: kraje dlouhodobě upozorňují na nedostatek vlastních příjmů a předvídatelný podíl je lepší než každoroční žádosti o dotace; vzorec je veřejný a opírá se o dohodu většiny krajů.
• Kdo klade důraz na rozpočtovou kázeň státu, může hlasovat ne: trvalý výpadek asi 11 mld. Kč ročně a zrušení účelové vazby 4 mld. Kč na silnice nejsou pokryty a o zrušení dotace SFDI návrh nerozhoduje.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že model rozdělení je rozumný, ale výše podílu a postavení Prahy zůstávají nezdůvodněny a lze je změnit pozměňovacími návrhy.

Podrobnosti

Návrh podalo Zastupitelstvo Pardubického kraje (zástupci Netolický M. a Salfický D.); Sněmovně byl doručen 12. března 2026. Stanovisko vlády (nesouhlasné, 20. dubna 2026) je v tisku 141/1; Organizační výbor 22. dubna 2026 doporučil 1. čtení, které zatím neproběhlo. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s ústavním pořádkem (právo krajů na samosprávu) a mezinárodními smlouvami a bez souvislosti s právem EU; uvádí dopad na státní rozpočet a bez negativního dopadu na rozpočty obcí a podnikatelské prostředí. Vláda dále upozorňuje na legislativně technické nedostatky (členění na části u novely jediného zákona, formulace novelizačních bodů).

Zdroje

• Tisk č. 141/0 na psp.cz: návrh zákona a důvodová zpráva
• Stanovisko vlády (tisk 141/1)
• Historie projednávání
• Čl. 106 Grundgesetz: rozdělení daně z obratu mezi Bund a Länder