Daně krajů: nový vzorec rozdělení mezi kraje podle kritérií, bez vyšších příjmů krajů

Aktualizace — stanovisko vlády a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády (tisk 140/1) neznala. Vláda 20. dubna 2026 zaujala k návrhu nesouhlasné stanovisko. Jeho body jsem porovnal s textem návrhu a do hodnocení přebírám jen ty, které se potvrdily; ostatní uvádím jako tvrzení vlády, které jsem neověřil. Doporučení AI se nemění, zůstává ano. Stojí na vlastním posouzení návrhu (viz níže), ne na tom, jak se k němu vláda postavila; nově však výslovně uvádím rizika, která z textu plynou.

O co jde

Kraje dostávají část výnosu sdílených daní (DPH a daní z příjmů) podle zákona o rozpočtovém určení daní (č. 243/2000 Sb.). Důvodová zpráva uvádí, že dnešní rozdělení mezi kraje je „fixní“, platí téměř dvacet let (od zákona č. 1/2005 Sb.) a nereaguje na změny počtu obyvatel, zdravotních služeb, dopravy ani školství. U obcí se naproti tomu podíl každoročně přepočítává.

Návrh Zastupitelstva Pardubického kraje zavádí pro kraje obdobný přepočet. Procento, kterým se kraj podílí na sdílených daních, se vypočte jako součet osmi kritérií s váhami (celkem 1,00), uvedených v § 3 odst. 2: počet obyvatel 0,4, kilometry silnic II. a III. třídy 0,2, rozloha 0,13, podíl počtu obcí k rozloze 0,08, výjezdové základny záchranné služby 0,06, děti, žáci a studenti škol zřizovaných krajem 0,04, urgentní příjmy typu I v nemocnicích 0,02 a „jedna třináctina“ s váhou 0,07, tedy stejný fixní díl pro každý z třinácti krajů. Výsledek každoročně stanoví vyhláškou Ministerstvo financí s účinností od 1. září běžného roku (§ 3 odst. 12). Celkový podíl krajů se nemění, jen se jinak dělí mezi kraje. Účinnost je od 1. ledna 2027; do 31. srpna 2027 platí podíly z přechodné vyhlášky podle starších dat (čl. II).

Důvodová zpráva uvádí, že návrh vychází z dřívějších pokusů téhož kraje (sněmovní tisk 552 z roku 2023) a z vládního návrhu z roku 2024 (tisk 701), které nebyly dokončeny; váhy podle ní schválila většina krajů v Asociaci krajů ČR a projednalo je Ministerstvo financí.

Co je dobře

Dnešní podíly jednotlivých krajů se téměř dvacet let nemění, zatímco počet obyvatel, zdravotní služby i silniční síť se vyvíjejí. Pravidelný přepočet podle veřejných dat (ČSÚ, katastr, registr územní identifikace, Ministerstvo dopravy, zdravotnictví a školství; § 3 odst. 3 až 10) takové zastarávání odstraní a vypadá odolně i pro delší horizont: pokud se kraje v příštích desetiletích demograficky rozejdou, příjmy se přizpůsobí bez další novely. Návrh nemění celkovou zátěž státního rozpočtu (důvodová zpráva: bez dopadu na státní rozpočet), takže se jím nezhoršuje deficit. Většina krajů s modelem souhlasí a Ministerstvo financí ho projednalo.

Co je problematické

Kdo vyhraje a kdo prohraje, nikdo nepočítá. Důvodová zpráva přiznává, že celková alokace se rozdělí „zcela odlišným způsobem než dosud“ a že prostým přepočtem by mohlo dojít k prohloubení rozdílů; proto navrhuje vyrovnávací koeficient. Tabulku, kolik by který kraj získal nebo ztratil, ani návrh, ani zpráva neobsahují. Poslanec tedy hlasuje o modelu, jehož dopad na konkrétní kraje v textu není.

Fixní třináctina navždy. Váha 0,07 se dělí rovným dílem na všech třináct krajů (§ 3 odst. 2 poslední písmeno) a v návrhu k ní není časový limit ani přezkum. Zpráva ji popisuje jako prvek, který „částečně redukuje ztráty“ při přechodu. Takový přechodný prvek by se logicky měl postupně snižovat; tady se trvale zapíše do zákona a bude oslabovat vliv ostatních kritérií, tedy právě ten přizpůsobivý přepočet, kvůli kterému se model zavádí.

Kritérium obcí odměňuje roztříštěnost. Váha 0,08 se počítá z poměru počtu obcí k rozloze kraje (§ 3 odst. 2). Kraj s hustou sítí malých obcí tak dostane víc než kraj se stejným počtem obyvatel a málo velkými obcemi; slučování obcí se krajům finančně nevyplatí. Zpráva to nezdůvodňuje.

Změna podílu uprostřed roku. Vyhláška platí od 1. září (§ 3 odst. 12), kdežto rozpočty krajů jsou kalendářní. Kraj tedy v průběhu rozpočtového roku obdrží jiné procento a musí upravit příjmy za zbytek roku; zpráva se tím nezabývá.

Údaje, které předkládají sami kraje. Počet výjezdových základen záchranné služby předkládají kraje a Praha Ministerstvu financí do 31. května (§ 3 odst. 5). Váha je malá (0,06), ale jde o jediné kritérium, jehož data nepocházejí z nezávislého registru; případné spory o počtu základen se mohou stát předmětem vyjednávání.

Školy a děti. Počet dětí, žáků a studentů se podle § 3 odst. 7 počítá jen v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách a konzervatořích. Návrh tedy nepočítá děti v dětských domovech, střediscích volného času a jiných zařízeních a nezmiňuje jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky; na obojí upozorňuje vláda a to, že odstavec 7 tyto typy zařízení nejmenuje, se z textu potvrdilo. Nelze ale posoudit, zda je dnes zařazuje do výpočtu platné znění, protože úplné znění zákona jsem nemohl z povolených zdrojů přečíst.

Dva návrhy téhož předkladatele. Tisk 141 obsahuje stejný vzorec, ale navíc zvyšuje celkový podíl krajů na 10,97 % a zavádí zvláštní podíl Prahy; kritéria u Prahy se v obou návrzích mírně liší. Vláda označila předložení dvou překrývajících se novel za matoucí a z textu se to potvrdilo: obě mění stejné odstavce § 3 odlišným způsobem.

Tvrzení vlády, která jsem neověřil. Vláda uvádí, že váha školského kritéria klesá ze 7,78 % na 4 % a že návrh vychází z neplatného právního stavu, protože novela č. 267/2025 Sb. od 1. 1. 2026 změnila konstrukci výpočtu v souvislosti s přesunem financování nepedagogických prací na kraje a obce. Údaj 7,78 % a obsah novely z roku 2025 jsem nemohl ověřit, proto je do hodnocení nepřebírám. Že by novela návrh zastarala, je ale věcné riziko, které by měl před 1. čtením zkontrolovat předkladatel nebo legislativci.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva srovnává návrh jen s českým mechanismem pro obce a s Evropskou chartou místní samosprávy; zahraniční modely neuvádí. Dohledal jsem Německo, kde se podíl spolkových zemí na dani z obratu mezi země rozděluje podle zákona o finančním vyrovnání (Finanzausgleichsgesetz): podle jeho § 2 se podíl rozděluje podle poměru počtu obyvatel, vždy se stavem k 30. červnu roku, za který se vyrovnání provádí, a to s výhradou vyrovnání finanční síly podle § 4. Německý model tedy dělí podle jediného kritéria a vyrovnání zvlášť, podle fiskální síly. Český návrh míchá osm kritérií a pevnou třináctinu, takže se výsledek hůř vysvětluje. Rozdíl v kontextu je zásadní: německé země mají vlastní zákonodárství a daňové právo a Bund-Länder vyrovnání je součástí federálního uspořádání, zatímco české kraje jsou samosprávné celky v unitárním státě. Německý příklad proto neukazuje, že by český model byl špatný, jen že jednoduchost lze mít i jinak. Jiné země jsem z povolených zdrojů nedohledal.

Co by šlo udělat lépe

Zveřejnit pro každý kraj výpočet podle návrhu proti dnešnímu stavu a výhled na dalších pět let. Stanovit pro vyrovnávací třináctinu postupný pokles nebo přezkum po třech letech. Vysvětlit kritérium obcí a zvážit data o obyvatelích z registrů, jak navrhuje vláda. Přizpůsobit termín vyhlášky rozpočtovému roku. Ověřit návrh proti znění po novele č. 267/2025 Sb. a po společném projednání s tiskem 141 rozhodnout, zda je lepší jedna změna.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala ano.

Hlavní dlouhodobý důvod: každoročně přepočítávaný, veřejný vzorec je odolnější vůči demografickým a hospodářským změnám než podíly zafixované od roku 2005, a to bez zhoršení bilance státního rozpočtu. Nejsilnější riziko: trvalá vyrovnávací třináctina, nevyčíslení vítězů a poražených a možná nesoučinnost s novelou č. 267/2025 Sb. mohou model poškodit; protože se celkový podíl krajů nemění, dají se tyto vady napravit v dalších čteních nebo novelou bez dopadu na státní rozpočet. Krátkodobě je dopad na státní rozpočet nulový, dlouhodobě záleží na tom, zda se model včas opraví tam, kde se ukáže jako nespravedlivý. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na jistotu financování krajů, může hlasovat ne nebo se zdržet: bez údajů o dopadu na jednotlivé kraje nejde říct, kdo přijde o peníze, a každoroční změna podílu od 1. září komplikuje rozpočty.
• Kdo klade důraz na stabilitu pravidel, může hlasovat ne: trvalá fixní třináctina a kritérium obcí vytvářejí motivace, které s cílem „spravedlivějšího“ přepočtu nesouvisejí.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že model je pokrokem oproti zastaralému rozdělení a jeho vady lze opravit pozměňovacími návrhy.

Podrobnosti

Návrh podalo Zastupitelstvo Pardubického kraje (zástupci Netolický M. a Salfický D.); Sněmovně byl doručen 12. března 2026. Stanovisko vlády (nesouhlasné, 20. dubna 2026) je v tisku 140/1; Organizační výbor 22. dubna 2026 doporučil 1. čtení, které zatím neproběhlo. Návrh mění § 3 a § 4 zákona o rozpočtovém určení daní (čl. I), obsahuje přechodné ustanovení k přechodné vyhlášce Ministerstva financí (čl. II) a účinnost od 1. ledna 2027 (čl. III). Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s ústavním pořádkem (čl. 101 odst. 3 a 4 Ústavy), právem EU (žádná souvislost) a mezinárodními smlouvami. Vláda dále upozorňuje na legislativně technické nedostatky (členění na části u novely jediného zákona, formulace novelizačních bodů).

Zdroje

• Tisk č. 140/0 na psp.cz: návrh zákona a důvodová zpráva
• Stanovisko vlády (tisk 140/1)
• Historie projednávání
• § 2 Finanzausgleichsgesetz: rozdělení podílu zemí na dani z obratu mezi země podle počtu obyvatel