Ústava: členství České republiky v EU a NATO by bylo zapsáno v čl. 1

Aktualizace — stanovisko vlády a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády (tisk 135/1) jen zmínila a doporučení nedávala. Vláda 13. dubna 2026 zaujala k návrhu neutrální stanovisko s věcnými poznámkami. Tvrzení o textu Ústavy jsem ověřil v jejím znění na psp.cz a tvrzení o německé úpravě v Základním zákoně; stanovisko samo za důvod doporučení nepovažuji. Doporučení se mění z „bez doporučení“ na zdržet se: nově jsem zjistil, že zápis nemá popsaný normativní účinek, že členství už dnes chrání jiná ustanovení Ústavy a že německý vzor, který důvodová zpráva uvádí, členství v Unii a NATO ve skutečnosti nezapisuje.

O co jde

Návrh poslance Matěje Ondřeje Havla jednou větou doplňuje čl. 1 Ústavy o odstavec 3: „Česká republika je členským státem Evropské unie a Organizace Severoatlantické smlouvy.“ Dnes má čl. 1 dva odstavce: Česko je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (odst. 1) a dodržuje závazky z mezinárodního práva (odst. 2). Důvodová zpráva návrh zdůvodňuje tím, že členství je od vstupu do NATO (1999) a do EU (2004) základem zahraniční, bezpečnostní a hodnotové orientace státu. Ústavní zákon vyžaduje souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4 Ústavy); účinnost je od 1. ledna 2027 (čl. II).

Co je dobře

Návrh je krátký a srozumitelný a nemá žádný dopad na rozpočty. Vyjadřuje shodu, kterou podle důvodové zprávy sdílí velká část politického spektra: členství v obou organizacích Česko drží přes dvacet let. V nejisté bezpečnostní situaci může jasný zápis posílit signál o orientaci státu navenek i dovnitř. Zpráva také uvádí, že zahraniční ústavy vztah k Evropské unii zakotvují.

Co je problematické

Chybí popsaný právní účinek. Věta „Česká republika je členským státem…“ je konstatování, ne pravidlo. Zpráva sama označuje změnu za symbolickou a neříká, co by se právně změnilo: zda by zakazovala vystoupení, omezovala výklad zahraniční politiky, nebo měla jiný účinek. Vláda uvádí, že z návrhu normativní důsledky nejsou zřejmé a že nemá ani interpretační význam; z textu se to potvrdilo, protože věta nic neukládá ani nezakazuje.

Členství už dnes chrání jiná ustanovení. Podle čl. 10 a odst. 2 a čl. 39 odst. 4 Ústavy vyžaduje ratifikace mezinárodní smlouvy o přenosu pravomocí na mezinárodní organizaci souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů, a podle čl. 49 písm. c) potřebuje ratifikace smluv, z nichž vzniká členství v mezinárodní organizaci, souhlas obou komor. Že by z toho plynula stejně vysoká laťka pro vystoupení z EU, je výklad vlády, který jsem z jiných zdrojů nepotvrdil; samotná ustanovení ale existují a přenos pravomocí na EU upravují. Navrhovaný odstavec by k nim nic nepřidal: po případném vystoupení by byl text sám nepravdivý a musel by se měnit stejnou většinou (3/5).

Ústava obvykle zapisuje rámec, ne výčet organizací. Čl. 10 a a 10 b Ústavy popisují, jak se přenášejí pravomoci a jak se Parlament podílí na rozhodování v mezinárodních organizacích, a nejmenují konkrétní organizace. Zápis dvou konkrétních organizací by byl výjimkou a Ústava by tím svázala text s dnešními názvy a podobou těchto organizací. Za padesát let se podoba obou může výrazně změnit, a taková věta by pak byla zastaralá.

Zápis vyvolává politický spor o ústavní text. Zpráva sama uvádí, že existují různé názory na politiky EU a NATO a shoda panuje na samotném členství. Pro někoho bude ústavní zápis uzavřením diskuse, kterou má řešit politická soutěž, a to může změnu samotnou politizovat.

Zahraniční vzory. Zpráva jmenuje Německo, Francii a Chorvatsko i návrh na Slovensku, ale texty nepopisuje. Německo jsem ověřil (viz níže); u Francie a Chorvatska jsem text neověřoval.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva uvádí, že řada států zakotvila vztah k EU ve svých ústavách, a jmenuje Německo, Francii a Chorvatsko. U Německa jsem znění ověřil. Čl. 23 odst. 1 Základního zákona sice Evropskou unii jmenuje, ale popisuje, že Německo se podílí na jejím vývoji „za účelem sjednocené Evropy“ a stanoví podmínky: Unie musí respektovat demokratické, právní, sociální a federativní zásady a zásadu subsidiarity a zajišťovat základní práva v podstatě srovnatelná s Základním zákonem; přenos pravomocí vyžaduje zákon se souhlasem Spolkové rady a změny smluvních základů se řídí čl. 79 odst. 2 a 3. Text nehovoří o „členství“ a nestanoví, že Německo je členem. Pro bezpečnost používá čl. 24 odst. 2 obecný „systém vzájemné kolektivní bezpečnosti“ a NATO nejmenuje. Německo tedy zapisuje podmínky a rámec účasti, ne konstatování členství, což odpovídá poznámce vlády. U Francie (čl. 88–1 až 88–7 Ústavy) a Chorvatska (čl. 141 a až 141 d) jsem znění z povolených zdrojů nedohledal; vláda uvádí, že jde také o podrobné vymezení vztahu k EU, nikoli o jednovětý zápis, což jsem neověřil. Kontext: německý čl. 23 byl psán po sjednocení pro federaci s vlastní ústavní tradicí; srovnání proto ukazuje způsob zápisu, ne to, zda je zápis správný.

Co by šlo udělat lépe

Vysvětlit, jaký právní účinek má věta mít, a zda je záměrem deklarace, nebo skutečná pojistka. Chtějí-li autoři chránit členství, zvážit, zda nestačí upravit postup při vystoupení (například referendum, nebo širší většiny) místo konstatování. Doložit zahraniční vzory jejich zněním, ne jen výčtem států.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, zdržela se hlasování.

Hlavní dlouhodobý důvod: jasný signál o orientaci státu má hodnotu a zápis nic neposkytuje na úkor práv. Nejsilnější riziko: Ústava by dostala větu bez popsaného normativního účinku, která svazuje text s dnešními podobami dvou organizací a po případné změně by byla zastaralá; členství už dnes chrání čl. 10 a, 39 a 49 a německý vzor tuto formu zápisu nepoužívá. Protože přínos je jen symbolický a riziko je malé, ale reálné, nelze říct, že přínosy jasně převažují. Krátkodobě je dopad nulový. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na jasné ukotvení bezpečnostní orientace, může hlasovat ano: v nejisté době je výslovný zápis jasným signálem spojencům i občanům a nic neobírá o svobodu.
• Kdo klade důraz na stabilitu a obecnost Ústavy, může hlasovat ne: věta bez normativního účinku Ústavu zbytečně politizuje a po změně skutečností bude zastaralá.
• Zdržení se může být vnímáno jako nezájem o členství; důvodem je, že AI nemá výhrady k členství, jen k formě zápisu.

Podrobnosti

Návrh předložil poslanec Matěj Ondřej Havel (podepsán 12. března 2026); Sněmovně byl doručen 13. března 2026. Stanovisko vlády (neutrální, 13. dubna 2026) je v tisku 135/1; Organizační výbor 15. dubna 2026 doporučil 1. čtení, které zatím neproběhlo. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s právem EU a mezinárodními smlouvami, bez dopadu na rozpočty a podnikatelské prostředí, bez korupčních rizik a s pozitivním významem pro bezpečnost státu; lobbování nezaznamenala.

Zdroje

• Tisk č. 135/0 na psp.cz: návrh ústavního zákona a důvodová zpráva
• Stanovisko vlády (tisk 135/1)
• Historie projednávání
• Ústava České republiky: čl. 1, 10 a, 39, 49 (psp.cz)
• Čl. 23 Grundgesetz a čl. 24 Grundgesetz