Zrušení zákazu prodeje ve vybrané svátky: konec zákona o prodejní době v maloobchodě

Aktualizace — stanovisko vlády, nález Ústavního soudu a nové doporučení, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku doporučení nedávala a stanovisko vlády (tisk 129/1) jen zmínila. Vláda 30. března 2026 zaujala neutrální stanovisko se sedmi poznámkami. Jejich věcné jádro (ústavnost zákona a skutečná volba zaměstnance) jsem porovnal s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 37/16 z 26. února 2019, který jsem přečetl na webu soudu. Poznámka vlády o „neutrálním“ postoji sama žádný důvod pro hlasování nedává. Doporučení se mění z „bez doporučení“ na ne, a to kvůli tomu, že ústřední argument návrhu (zaměstnanec se může o práci ve svátek svobodně rozhodnout) Ústavní soud výslovně odmítl a návrh nepředkládá žádné nové údaje.

O co jde

Zákon č. 223/2016 Sb. o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě zakazuje prodej v maloobchodě na Štědrý den od 12.00 do 24.00 hodin a ve svátcích: 1. ledna, Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října a 25. a 26. prosince. Zákaz se podle důvodové zprávy nevztahuje na prodejny s plochou do 200 m², čerpací stanice, lékárny, prodejny na letištích, nádražích a ve zdravotnických zařízeních ani na dobu stavu nebezpečí a nouzového stavu. Za porušení lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, při opakování u firem až 5 000 000 Kč.

Návrh jedenácti poslanců v čele s Janem Burešem zákon ruší bez náhrady (včetně novely č. 276/2019 Sb. a navazující části zákona č. 183/2017 Sb. o přestupcích). Účinnost je dnem následujícím po vyhlášení.

Předkladatelé argumentují zásahem do svobody podnikání, stručným odůvodněním původního zákona, tím, že vztah zaměstnavatele a zaměstnance ve svátek má upravovat dohoda, a nerovností: zákon chrání zaměstnance jen v prodejnách nad 200 m², zatímco ostatní podnikatelé ve svátek podnikat smějí a inspektoři ČOI musí o svátcích kontrolovat. Zdůrazňují, že práce ve svátek se kompenzuje náhradním volnem nebo příplatkem, takže zaměstnanec si „může vybrat“ dvojnásobný výdělek, a že nezaměstnanost je nízká.

Co je dobře

Návrh vychází z jednoduchého principu: omezení podnikání má být nezbytné a co nejméně invazivní. Plošný zákaz s rozlišením podle plochy prodejny (200 m²) je obtížně obhajitelný z hlediska jednotnosti a vyžaduje kontroly o svátcích. Zrušení by zlepšilo dostupnost nákupů v daných dnech a zjednodušilo život spotřebitelům, kteří si nyní musí pamatovat seznam svátků; vláda to označuje za určitý diskomfort, na který si však většina zvykla. Veřejným rozpočtům by zrušení podle zprávy mírně pomohlo, protože odpadnou náklady na dozor.

Co je problematické

Ústřední argument návrhu neplatí. Návrh stojí na tom, že se zaměstnanec může svobodně rozhodnout, zda ve svátek pracovat. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 37/16 (bod 34) uvedl, že zaměstnanec si o pracovní docházce ve svátek nerozhoduje: pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel podle § 81 odst. 1 zákoníku práce a před účinností zákona mohl práci ve svátek přikázat; představa, že běžný zaměstnanec s ním může účinně diskutovat, podle soudu „neodpovídá společenské realitě“. Vláda ve stanovisku doplňuje, že podle § 115 odst. 2 zákoníku práce je příplatek namísto náhradního volna věcí dohody, takže nejde jen o volbu zaměstnance; toto ustanovení jsem nečetl, nález soudu však výslovný odkaz na § 81 potvrzuje. Důvodová zpráva sama připouští, že některým zaměstnancům vznikne povinnost dostavit se ve svátek do práce, a nenavrhuje žádnou ochranu.

Zrušení bez náhrady a bez čísel. Zpráva neuvádí odhady tržeb, nákladů ani počtu dotčených zaměstnanců a hodnotí sociální dopady jako neutrální bez doložení. Vyhodnocení zkušeností od roku 2016 (stížnosti, kontroly, tržby) chybí. Oproti tomu zákon už dnes počítá s výjimkami pro prodejny do 200 m², čerpací stanice, lékárny a další a omezuje se na osm dní v roce.

Opora v menšinovém stanovisku. Zpráva cituje disentní stanovisko pěti soudců Ústavního soudu k nálezu Pl. ÚS 7/17 o další regulaci podnikání jako „další kapce“; to je názor menšiny, ne rozhodnutí soudu, a týká se jiné regulace. K samotnému zákonu o prodejní době se Ústavní soud vyjádřil v nálezu Pl. ÚS 37/16, který návrh na zrušení zákona zamítl.

Malí prodejci. Vláda uvádí, že hranice 200 m² měla podpořit malé a střední podnikatele; že by zrušení na ně dopadlo, zpráva nehodnotí.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva zahraniční úpravy neuvádí. Našel jsem je ve zmíněném nálezu Ústavního soudu, který popisuje srovnání států: Finsko, Portugalsko a Švédsko prodej v obchodech neomezují vůbec, kdežto Rakousko a země Beneluxu mají regulaci dosti rigidní; v Německu je prodejní doba v pravomoci jednotlivých spolkových zemí a ve Francii, Španělsku a Rumunsku je určitá míra regulace či výjimek na úrovni místní samosprávy. Tato srovnání uvádí soud, nikoli já jsem je nezávisle ověřil. U Německa jsem ověřil, že Základní zákon přes čl. 140 začleňuje čl. 139 Výmarské ústavy, podle kterého neděle a státem uznané svátky zůstávají zákonem chráněny jako dny pracovního klidu. Ukazuje to, že ochrana svátků před prací je v evropských právních systémech běžná a bývá ústavně podložená; neznamená to, že by české řešení (osm dní, výjimka do 200 m²) bylo jediné možné. Kontext: Německo upravuje otevírací dobu zemskými zákony. Jiné srovnání (USA, Austrálie…) jsem nehledal.

Co by šlo udělat lépe

Pokud navrhovatelé chtějí zákon měnit, zvážit mírnější řešení: zkrátit seznam svátků, vyjasnit výjimky nebo nahradit plošný zákaz ochranou zaměstnance (souhlas s prací ve svátek, vyšší příplatek). Doložit dopad čísly (počet prodejen a zaměstnanců, tržby) a vyhodnotit zkušenost od roku 2016.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala ne.

Hlavní dlouhodobý důvod: zrušení bez náhrady by odstranilo jediné plošné pravidlo, které zaručuje retailovým zaměstnancům společné volno ve vybraných svátcích, aniž by nabídlo jinou ochranu, a ústřední argument návrhu o svobodné volbě zaměstnance Ústavní soud odmítl jako neodpovídající realitě. Nejsilnější protiargument: omezení svobody podnikání a nerovnost podle plochy prodejny jsou reálné a zákon zasahuje do spotřebitelského pohodlí; to je ale důvod pro úpravu zákona, ne pro zrušení bez náhrady a bez čísel. Krátkodobě je dopad na rozpočet mírně pozitivní, dlouhodobě záleží na postavení zaměstnanců s malou vyjednávací silou. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na svobodu podnikání, může hlasovat ano: zákon zakazuje podnikat bez prokázaného škodlivého dopadu a rozlišuje podle plochy prodejny.
• Kdo klade důraz na spotřebitele, může hlasovat ano: zákaz komplikuje nákupy o svátcích a o stejné dny platí výjimky.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že cílem je upravit pravidlo, ne zrušit ochranu zaměstnanců, což lze řešit pozměňovacími návrhy.

Podrobnosti

Návrh předložilo jedenáct poslanců v čele s Janem Burešem; Sněmovně byl doručen 10. března 2026. Stanovisko vlády (neutrální, 30. března 2026) je v tisku 129/1; Organizační výbor 2. dubna 2026 doporučil 1. čtení, které zatím neproběhlo. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s ústavním pořádkem a právem EU, s drobným pozitivním dopadem na veřejné rozpočty, pozitivním dopadem na podnikatele a neutrálními sociálními dopady.

Zdroje

• Tisk č. 129/0 na psp.cz: návrh zákona a důvodová zpráva
• Stanovisko vlády (tisk 129/1)
• Historie projednávání
• Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 37/16 (26. 2. 2019): návrh na zrušení zákona o prodejní době zamítnut
• Čl. 140 Grundgesetz: odkaz na čl. 139 Výmarské ústavy