Nová policejní smlouva se Slovenskem: pronásledování i zásahy přes hranici

O co jde

Policejní spolupráci se Slovenskem dnes upravuje smlouva z 27. ledna 2004 (č. 26/2005 Sb. m. s.). Podle předkládací zprávy plně neodpovídá současným nárokům, neupravuje některé moderní instituty spolupráce a nereflektuje plné zapojení obou států do schengenského prostoru. Slovenská strana navrhovala dílčí novelu podle požadavků celníků, česká strana kvůli rozsahu změn navrhla nový text. Expertní jednání probíhala od listopadu 2022 do února 2025 a cílem bylo dosáhnout alespoň takové úrovně spolupráce, jakou má ČR s Rakouskem (č. 65/2006 Sb. m. s.) a Německem (č. 48/2016 Sb. m. s.). Vláda souhlas se sjednáním schválila 23. července 2025 (usnesení č. 568) a smlouva byla podepsána 6. února 2026 v Bratislavě.

Co se oproti dnešku mění? Spolupráce se rozšiřuje i na přestupky v působnosti policie a celníků (u Slovenska finanční správy), ale jen „je-li to účelné“ a pokud neprobíhá na jiném evropském či mezinárodním základě (čl. 1 odst. 1); rozsah určí prováděcí protokol (čl. 34). Platná smlouva podle zprávy při pátrání nepočítala s překročením hranic, jen s koordinací opatření na vlastním území; nově smějí policisté při nebezpečí z prodlení hranici překročit, nelze-li pátrání předat místním, typicky se služebním psem (čl. 13 odst. 2). Smějí zastavit a prohlédnout dopravní prostředek a vyžádat vysvětlení, a při důvodné obavě o život nebo zdraví pohřešované osoby vstoupit do soukromého obydlí a jiných nepřístupných budov. Čl. 15 upravuje přeshraniční pronásledování nad rámec článku 41 Schengenské prováděcí úmluvy. Čl. 17 dovoluje v akutním ohrožení života nebo zdraví zákrok do 10 km za hranicí bez předchozího souhlasu druhého státu a také zásah hasičů při požáru. Čl. 18 řeší předávání osob (readmise, zatýkací rozkaz, Dublin III) i ve vnitrozemí, protože na zrušených přechodech chybí zázemí. Čl. 23 upravuje spolupráci při dočasném znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích a nahrazuje starší smlouvu o odbavování z roku 1999. Celkem smlouva ruší čtyři dokumenty (čl. 35): smlouvu z roku 2004, smlouvu o ulehčení pohraničního odbavování z roku 1999, smlouvu o režimu na společných hranicích z roku 1992 (ve znění z roku 1997) a dohodu ministerstev vnitra z roku 2010.

Co je dobře

Smlouva sjednocuje čtyři dokumenty a reaguje na zkušenost z praxe. Zpráva popisuje, že koordinace pátrání bez možnosti překročit hranici se ukázala jako těžko proveditelná, a že po zrušení hraničních přechodů chybělo zázemí pro předávání osob. Dálniční hlídky mohou dojet až k hranici a otočit na nejbližším sjezdu na druhé straně (čl. 22), pronásledování a pátrání nemusí uvíznout na čáře a ve vlacích mohou policisté s předchozím souhlasem místních orgánů vykonat nezbytná opatření mezi hranicí a nejbližší zastávkou (čl. 16 odst. 3), včetně omezení osobní svobody při vážném ohrožení pořádku do předání na zastávce (čl. 16 odst. 4).

Smlouva má řadu konkrétních pojistek. Cizí policisté nemají žádná oprávnění, pokud jim je smlouva výslovně nepřiznává (čl. 25 odst. 1). Při pronásledování jsou vázáni smlouvou i právem druhého státu a jeho pokyny; musí se bezodkladně, zpravidla ještě před hranicí, spojit s místním orgánem a pronásledování zastavit, jakmile to místní strana požaduje; musí být rozpoznatelní a po každém zásahu se hlásit a podat zprávu (čl. 15 odst. 2). Pronásledovanou osobu bez státního občanství území, kde byla omezena, musí území propustit nejpozději do 24 hodin, pokud nedojde písemná žádost o její zadržení za účelem předání (čl. 15 odst. 4). U zásahu do 10 km platí neprodlené ohlášení, předběžný charakter opatření a ukončení na požádání (čl. 17 odst. 1 a 3). Jednání se přičítá státu, na jehož území k zásahu došlo (čl. 17 odst. 5), a za škodu třetí osobě odpovídá stát území, který pak žádá úhradu od státu, jehož policista škodu způsobil, s výjimkami pro nasazení podle čl. 14 a pro škodu způsobenou na pokyn místního velitele (čl. 29 odst. 3). Zbraň lze při kontrolách na hranicích použít jen při nutné obraně a v krajní nouzi (čl. 23). Provádění smlouvy lze pozastavit s účinností po 15 dnech od oznámení (čl. 36 odst. 4) a smlouvu vypovědět se šestiměsíční lhůtou (čl. 36 odst. 3). Podle předkladatele navíc nevznikají zvýšené nároky na rozpočet.

Co je problematické

Smlouva dává cizím policistům na českém území znatelné pravomoci a stojí za to je počítat. Pronásledování podle čl. 15 odst. 2 písm. c) se provádí „pozemní, vzdušnou nebo vodní cestou bez prostorového nebo časového omezení“. Pronásledující smějí osobu omezit na osobní svobodě do předání místním policistům, provést bezpečnostní prohlídku, nasadit pouta a odebrat věci (písm. e, f); do obydlí vstupovat nesmějí (písm. g). U dvou ze čtyř kategorií osob v čl. 15 odst. 1 smlouva neurčuje žádný práh závažnosti: smí se pronásledovat osoba, která se „v příhraničních oblastech vyhýbá kontrole“ policie či celníků (písm. c), nebo se vyhýbá kontrole na vnitřních hranicích (písm. d). Dvanáctiměsíční horní hranice trestu platí jen pro osoby přistižené při trestném činu, podezřelé z něj nebo stíhané pro něj (písm. a). Tedy i řidič, který ujede kontrole policie či celníků v příhraničí, může být pronásledován přes hranici s pravomocí ho omezit na svobodě. Předkládací zpráva to odůvodňuje tím, že pronásledování má postihnout všechny případy, kde je z hlediska praxe „odůvodněné“, ale otázku přiměřenosti nerozebírá. Podobně čl. 25 odst. 1 písm. b) dovoluje použít zbraň i nad rámec nutné obrany, pokud to výslovně povolí pracovník místního orgánu, který zásah řídí.

Druhá výhrada je dohled. Smlouva ukládá hlášení po zásahu místnímu orgánu (čl. 15 odst. 2 písm. i) a součinnost při šetření (odst. 3), ale v jejím textu jsem nenašel nezávislý dohled ani stížnostní cestu pro osoby dotčené zásahem cizích policistů, ani povinnost zveřejňovat, kolikrát se zvláštní oprávnění použila. Veřejnost se tak nedozví, zda se pravomoci používají střídmě. Zahraniční praxe a doporučení Rady (viz níže) jdou dál.

Třetí je parlamentní kontrola. Rozsah spolupráce u přestupků (čl. 1, čl. 34) a podrobnosti spolupráce při kontrolách podle čl. 23, u nichž zpráva předpokládá prováděcí ujednání, určí dokumenty, které podle čl. 34 odst. 1 uzavírají vlády nebo ministerstva vnitra a financí, bez souhlasu Parlamentu. Plný dosah těchto částí tedy dnes není zřejmý. Poslední dva body jsou menší: ochrana osobních údajů (čl. 32) obsahuje jen čtyři povinnosti, protože se spoléhá na to, že oba státy jsou vázány právem EU; zpráva sama uvádí, že čl. 32 řeší jen specifika provádění. Náklady nejsou vyčíslené, protože závisejí na formách a četnosti spolupráce.

Jak je to řešeno jinde

Předkládací zpráva uvádí jako vzor smlouvy s Rakouskem, Německem a Polskem (č. 62/2007 Sb. m. s., čl. 13) a článek 25 Prümské smlouvy z roku 2005, který nebyl převzat do rozhodnutí Rady 2008/615/SVV. Přeshraniční pronásledování doplňuje čl. 41 Schengenské prováděcí úmluvy.

Vlastní srovnání jsem hledal ve dvou zdrojích. První je posouzení Evropské komise z roku 2025 (SWD(2025) 36), jak členské státy plní doporučení Rady (EU) 2022/915 o operativní policejní spolupráci. Podle něj Schengenská úmluva dovoluje každému státu zvolit si jednu ze dvou variant okruhu trestných činů a omezit pravomoci pronásledujících policistů, takže pravidla se mezi dvoustrannými smlouvami liší. Doporučení Rady chce, aby pronásledování pokrývalo trestné činy vydávané podle evropského zatýkacího rozkazu, probíhalo přes pozemní i vodní hranice a pokračovalo bez zeměpisného či časového omezení, dokud nedorazí místní policisté. Dvanáct států uvedlo, že kvůli doporučení učinilo kroky, osm zrušilo všechna časová a zeměpisná omezení a jeden stát dosud uplatňuje 25kilometrovou hranici. Zpráva zjišťuje, že nejčastějším problémem zůstává velmi omezená výkonná moc cizích policistů a nejednotná pravidla. Jako osvědčené postupy uvádí předem dohodnuté společné postupy, kartičky s pravidly pro hlídky při vstupu na cizí území a jistotu pojištění policistů při nehodách v zahraničí. Doporučení Rady navíc chce, aby státy sbíraly roční statistiky o pronásledováních a společných operacích; u pronásledování to plně splnily jen tři státy. Česko-slovenská smlouva tedy jde směrem, který Komise a Rada doporučují (čl. 15 nemá časové ani prostorové omezení, policisté smějí osobu omezit), ale nepřebírá doporučené statistiky ani společné postupy a školení. Zpráva tato zjištění neuvádí.

Druhý zdroj je kanadsko-americký program Shiprider (rámcová dohoda z roku 2009), kde společné posádky tvoří policisté obou zemí s křížovým pověřením. Podle stránek kanadské jízdní policie (RCMP) probíhá zásah v kanadských vodách pod řízením RCMP, pověření platí jen po dobu operace, komisař RCMP může pověření odvolat, američtí pověření policisté podléhají stejnému orgánu pro stížnosti jako kanadští a absolvují povinný společný výcvik z trestního práva a ochrany soukromí obou zemí. Jde o odlišný kontext (společné plavidlo na sdílených vodách, jiná právní tradice), ale ukazuje, jak lze stížnostní cestu, odvolání pověření a společný výcvik zakotvit. Smlouva se Slovenskem takovou cestu ani povinný výcvik nemá: čl. 10 počítá jen se spoluprací při vzdělávání a věnuje „zvláštní pozornost“ pracovníkům, kteří se na spolupráci podílejí.

Co by šlo udělat lépe

Smlouva by mohla zaručit tři věci, které zahraniční praxe nebo doporučení Rady zmiňují. Za prvé výroční statistiky o pronásledováních, zákrocích do 10 km, vstupech do obydlí a použití zbraní, vedené společně s účastníky a zveřejňované. Za druhé stanovit, kdo (například inspekce bezpečnostních sborů) vyřizuje stížnosti osob dotčených zásahem cizích policistů. Za třetí omezit pronásledování osob, které se jen vyhýbají kontrole (čl. 15 odst. 1 písm. c, d), podmínkou přiměřenosti nebo prahem závažnosti. Pomohlo by také zveřejnit prováděcí protokol k přestupkům a ujednání k čl. 23 dřív, než vstoupí v platnost, a zavést povinný společný výcvik podle čl. 10.

AI doporučení

Pro souhlas s ratifikací by AI hlasovala ano. Nejdůležitější dlouhodobý důvod: smlouva nahrazuje čtyři zastaralé dokumenty jednotným rámcem, který odpovídá schengenské realitě a směru doporučení Rady EU a řídí zásahy cizích policistů právem a pokyny státu území; nezvyšuje podle předkladatele nároky na rozpočet. Nejsilnější riziko: široké pravomoci (pronásledování bez limitu s možností osobu omezit, zákrok do 10 km, vstup do obydlí při pátrání) bez nezávislého dohledu a veřejných statistik. Proto by AI chtěla, aby se dohled a statistiky doplnily prováděcím dokumentem nebo praxí. Tohle doporučení nestojí na tom, že smlouvu navrhla vláda nebo že pro ni Sněmovna hlasovala, ale na vlastním posouzení textu. Jde o názor AI, nikoli o výzvu voličům ani hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Cizí policisté získávají na českém území pravomoc omezit osobu na svobodě, prohledat ji a nasadit jí pouta, i když šlo jen o vyhnutí se kontrole (čl. 15 odst. 1 písm. c, d; odst. 2 písm. e, f), a smlouva nezná nezávislý dohled ani stížnostní cestu.
• Rozsah spolupráce u přestupků a kontrol podle čl. 23 se určí až prováděcími dokumenty, které Parlament neschvaluje (čl. 34), takže schvaluje rámec bez znalosti jeho plného obsahu.
• Smlouva neukládá zveřejňovat statistiky použití zvláštních oprávnění, ačkoli je doporučuje Rada EU; bez nich nelze po letech zjistit, zda se pravomoci neužívají nepřiměřeně.
• Zpráva neuvádí, kolik pronásledování nebo pátrání se dnes kvůli omezením nepodařilo dokončit, takže přínos rozšíření pravomocí není vyčíslen.

Podrobnosti

Návrh předkládá vláda (předseda vlády Andrej Babiš, 23. února 2026). Smlouva je prezidentská (čl. 49 písm. a) a e) Ústavy), vyžaduje souhlas obou komor Parlamentu a ratifikaci prezidentem. Sněmovna 25. června 2026 v prvním čtení přikázala návrh zahraničnímu výboru (hlasování č. 69: pro 132, proti 0, zdrželo se 16), výbor přijal usnesení 3. září 2026 a ve druhém čtení vyslovila Sněmovna souhlas 15. října 2026 (hlasování č. 138: pro 120, proti 0, zdrželo se 9). Podle § 108 odst. 3 až 6 jednacího řádu (zákon č. 90/1995 Sb.) výbor doporučí, zda souhlas vyslovit, a Sněmovna ve druhém čtení po rozpravě rozhodne, zda souhlas s ratifikací vyslovuje; podle § 108 odst. 2 se na smlouvy neužijí § 92 až 96 téhož zákona. O souhlasu Senátu data psp.cz zatím nic neříkají. Podle poznámek předkládací zprávy navazuje smlouva na stávající zákony: povolání příslušníků Vězeňské služby a Celní správy k plnění úkolů policie upravuje § 22 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, vojáků § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, a předání osob k výkonu trestu a průvoz osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu § 131 a § 142 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Společné česko-slovenské kontaktní pracoviště Hodonín-Holíč zůstane zachováno (čl. 8). Každá strana používá svůj úřední jazyk (čl. 27). Utajované informace do stupně Důvěrné lze předávat přímo (čl. 31). Smlouva obsahuje i spolupráci při identifikaci obětí hromadných neštěstí (čl. 24) a ochranu osob podléhajících zvláštní ochraně (čl. 20).

Zdroje

• Tisk č. 118/0 na psp.cz
• Historie projednávání
• Jednací řád Poslanecké sněmovny (zákon č. 90/1995 Sb.), § 108
• Evropská komise: SWD(2025) 36, hodnocení provádění doporučení Rady (EU) 2022/915 (Rada EU, ST 5909/25)
• RCMP: Canada-U.S. Shiprider