Uhlíkové vyrovnání na hranicích (CBAM): kdo rozhoduje, prodává certifikáty a pokutuje

Aktualizace — po 1. čtení a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku neznala, že se návrh posunul: 1. čtení proběhlo 14. července 2026 a návrh byl přikázán výborům (stav „2. čtení — obecná rozprava“); k tisku jsou evidována usnesení rozpočtového výboru a výboru pro životní prostředí (114/8), jejich text a případné pozměňovací návrhy na psp.cz ke stažení nejsou. Jde o vládní návrh, stanovisko vlády tedy neexistuje. Doporučení se nemění, zůstává ano; nově jsem doplnil srovnání s britským CBAM a ověřil jednotlivá ustanovení návrhu (§ 2 až § 9).

O co jde

Nařízení EU 2023/956 zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM): dovozci vybraného zboží ze třetích zemí (typicky energeticky náročných výrobků) musí za emise obsažené v dovozu vyřazovat certifikáty CBAM, jejichž cena odpovídá průměru dražebních cen povolenek EU ETS. Podle důvodové zprávy CBAM není clo ani daň a má zabránit „úniku uhlíku“, tedy přesunu výroby do zemí s volnějším zacházením s emisemi. Nařízení má přechodné období (od 1. října 2023 do 31. prosince 2025) s povinností podávat zprávy a od 1. ledna 2026 nákup a vyřazování certifikátů a podávání prohlášení CBAM. Zahrnuje i zjednodušení z balíčku Omnibus I (nařízení 2025/2083), například jednotný hmotnostní limit, do kterého dovozce povinnostem nepodléhá.

Nařízení je přímo použitelné, ale odkazuje obecně na „příslušný orgán“. Návrh proto v českém právu určuje (§ 9) dva orgány:

• Ministerstvo životního prostředí prověřuje prohlášení CBAM a při chybě určí počet certifikátů k vyřazení (§ 3), prodává schváleným deklarantům certifikáty a zajišťuje jejich zpětný odkup (§ 4), spolupracuje s Evropskou komisí na šetřeních obcházení, zapisuje akreditované ověřovatele do rejstříku CBAM a projednává přestupky oznamujících a schválených deklarantů (§ 8).
• Celní správa vydává a ruší povolení statusu schváleného deklaranta, spravuje jistotu (§ 2: složení částky na zvláštní účet celního úřadu nebo bankovní záruka), kontroluje po propuštění zboží nesrovnalosti v rejstříku a projednává přestupky osob, které dovezou zboží bez statusu (§ 8). Její činnost se považuje za správu daní, s výjimkou řízení o přestupcích (§ 9 odst. 2).

Pokuty. Oznamující deklarant, který v přechodném období nepodá zprávu nebo ji neopraví, dostane pokutu odpovídající 10 až 50 EUR za tunu nevykázaných emisí (§ 5 odst. 2). Schválený deklarant, který nevyřadí certifikáty, dostane pokutu odpovídající 100 EUR za každou tunu emisí, pro kterou certifikáty nevyřadil (§ 6 odst. 2). Kdo bez statusu doveze zboží a nesplní povinnosti, dostane 300 až 500 EUR za tunu a pokus je trestný (§ 7 odst. 2 a 3). Sazbu lze snížit jen tam, kde to přímo stanoví nařízení (§ 6 odst. 3, § 7 odst. 4). Účinnost je dnem následujícím po vyhlášení.

Co je dobře

Návrh odstraňuje právní nejistotu: podle důvodové zprávy v českém právu dosud žádný orgán nemá potřebnou působnost k plnění úkolů z nařízení, přestože druhá fáze CBAM běží od 1. ledna 2026. Rozdělení mezi ministerstvo a celní správu vychází podle zprávy ze závěrečné zprávy hodnocení dopadů (RIA). Pokuty vycházejí z nařízení a váží se na tunu emisí, takže kdo povinnosti plní, žádnou pokutu nedostane. Elektronická komunikace přes rejstřík CBAM snižuje administrativu a zjednodušení z Omnibusu I snižuje počet povolení a zátěž pro dovozce i celní správu. Návrh podle zprávy nejde nad rámec nařízení.

Co je problematické

Dva úřady a dva procesní režimy. Povolení a jistotu řeší celní správa (správa daní, daňový řád), kontrolu prohlášení a certifikáty ministerstvo (správní řád) a přestupky se dělí podle § 8 mezi oba orgány: oznamující a schválené deklaranty projednává ministerstvo, ostatní dovozce celní úřad. Pro dovozce to znamená dva úřady s různými postupy; zpráva to zdůvodňuje RIA, ale potenciální komplikace pro firmy nehodnotí.

Nevyčíslené náklady. Ministerstvo podle zprávy potřebuje tři systematizovaná místa (asi 1,2 mil. Kč ročně za místo, dvě už obsazená, jedno nové). Náklady celní správy zpráva „nelze exaktně vyčíslit“, výnos z pokut také ne; náklady akreditace ověřovatelů odhaduje v řádu vyšších statisíců Kč.

Přísnost sankcí. Pokuta 100 EUR za tunu se podle § 6 odst. 2 „uloží“ (nikoli „lze uložit“), bez rozpětí, a u velkých dovozů může být vysoká; zpráva k tomu neuvádí příklad pro malého či středního dovozce. Trestnost pokusu u dovozu bez povinností (§ 7 odst. 3) je přísná.

Čas. Druhá fáze CBAM běží od 1. ledna 2026, zákon je zatím ve 2. čtení; mezidobí bez jasně určených orgánů zpráva nepopisuje.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva zahraniční řešení neuvádí a jen říká, že každý stát musí určit své příslušné orgány. Dohledal jsem Spojené království, které zavádí vlastní CBAM od 1. ledna 2027 pro hliník, cement, hnojiva, vodík a železo a ocel: spravuje ho jediný úřad, HM Revenue & Customs, jako daň, a primární úprava je v 5. části Finance Act 2026 s několika prováděcími předpisy (podle stránky gov.uk). Britský model tedy soustřeďuje agendu u jednoho orgánu, kdežto český návrh ji dělí mezi ministerstvo životního prostředí a celní správu. Německo jsem hledal (podle sekundárních zdrojů tam úkoly plní Umweltbundesamt/DEHSt a celní správa má roli v registraci), primární znění zákona jsem ale neověřil, proto je neuvádím. Rozdíl v kontextu: britský CBAM je národní daň mimo EU a německý model musí respektovat totéž unijní nařízení jako český; srovnání ukazuje jen jiný způsob přidělení agend.

Co by šlo udělat lépe

Zveřejnit přehled pro dovozce: který úřad řeší co, jaké jsou lhůty a jak se podává žádost o status a jistotu. Vyčíslit náklady celní správy. Uvést příklady výpočtu pokut pro malé a střední dovozce a zvážit rozpětí místo pevné sazby v § 6. Po prvním roce vyhodnotit, jak dělení mezi dva úřady funguje.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala ano.

Hlavní dlouhodobý důvod: nařízení je přímo použitelné a od 1. ledna 2026 běží druhá fáze, takže stát potřebuje jasně určené orgány, postupy a sankce, aby české firmy nebyly proti ostatním členským státům v nejistotě. Nejsilnější riziko: dělení agendy mezi dva úřady (což jiný ověřený model, britský, nedělá), nevyčíslené náklady celní správy a pevná pokuta 100 EUR za tunu bez rozpětí. Protože jde o implementační zákon nařízení, který nejde nad jeho rámec a jehož slabiny lze řešit metodikou a pozměňovacími návrhy, nad riziky převažuje. Krátkodobě zpráva uvádí náklady asi 1,2 mil. Kč ročně za každé ze tří míst na ministerstvu (dvě už jsou obsazená) a neurčené u celní správy, dlouhodobě záleží na tom, zda dělení kompetencí funguje v praxi. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na jednoduchost pro firmy, může hlasovat ne nebo se zdržet: dva úřady a dva procesní režimy zvyšují administrativu a britský model ukazuje, že jde i jedním orgánem.
• Kdo klade důraz na přiměřenost sankcí, může hlasovat ne: pokuta 100 EUR za tunu bez rozpětí a trestný pokus mohou být pro malé firmy tvrdé a návrh neuvádí příklady.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že určení orgánů je nutné a technické slabiny lze opravit ve druhém čtení.

Podrobnosti

Návrh předložila vláda (ministr financí); Sněmovně byl doručen 17. února 2026. 1. čtení proběhlo 14. července 2026 a návrh byl přikázán výborům; je ve stavu „2. čtení — obecná rozprava“. Účinnost je dnem následujícím po vyhlášení. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako slučitelný s ústavním pořádkem a právem EU a bez dopadu na zákaz diskriminace a rovnost mužů a žen.

Zdroje

• Tisk č. 114/0 na psp.cz: vládní návrh zákona a důvodová zpráva
• Historie projednávání
• UK Carbon Border Adjustment Mechanism: HMRC, sektory, legislativa (gov.uk)