← všechny tisky · Vládní návrh zákona · předloženo 17.02.2026

Delší životnost výrobků, digitální pas a zákaz ničení neprodaného zboží

Zákon zavádí česká pravidla pro evropské nařízení o ekodesignu: dozor nad udržitelností výrobků dostane jedenáct inspekcí, pokuty mohou dosáhnout 20 mil. Kč, informace k výrobkům musí být v češtině.

Tisk č. 113/0 · Vládní návrh zákona o ekodesignu výrobků a o výkonu státní správy v oblasti ekodesignu výrobků a o změně souvisejících zákonů (zákon o ekodesignu výrobků) · text tisku na psp.cz · historie projednávání · AI doporučení: ano

✅ schváleno rozhodnuto 11.09.2026 · kdo jak hlasoval →

AI komentář: vygenerovala umělá inteligence. Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko.

Upozornění: Tento komentář vygenerovala umělá inteligence na základě plného textu tisku (návrhu zákona i důvodové zprávy). Nejde o právní radu ani oficiální stanovisko — závazný je vždy text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů. Plný text tisku najdete na psp.cz.

O co jde

Evropská unie přijala v roce 2024 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (č. 2024/1781), které nahrazuje starou směrnici o ekodesignu a postupně se bude týkat téměř veškerého zboží prodávaného v EU — od textilu a nábytku přes pneumatiky až po elektroniku. Nařízení stanoví minimální požadavky na životnost, opravitelnost, recyklovatelnost či obsah recyklovaných materiálů a zavádí tzv. digitální pas výrobku (data o výrobku přístupná přes QR kód) a zákaz ničení neprodaného spotřebního zboží (zatím oděvů, doplňků a obuvi). Nařízení je přímo použitelné, ale Česko musí zákonem určit, kdo bude za dodržování pravidel kontrolovat a jaké hrozí sankce — o to jde v tomto návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu. Zákon kromě toho ukládá, aby informace přikládané k výrobkům a digitální pokyny byly v českém jazyce (§ 8).

Pro spotřebitele to znamená, že se časem na trhu objeví výrobky s delší životností a lepší dostupností náhradních dílů a opravných návodů a že u štítků a environmentálních tvrzení bude přísněji hlídáno, zda nejsou zavádějící. Dozor dostává jedenáct stávajících orgánů — Česká obchodní inspekce, Státní energetická inspekce, Český báňský úřad, Drážní úřad, celní správa a další — podle toho, jakou oblast výrobků už dnes kontrolují; oznamujícím orgánem pro posuzovatele shody bude ÚNMZ (§ 2 až § 5).

Co je dobře

Zákon řeší praktický problém, který po spotřebitelích nikdo nechtěl: dřív se v Česku kontrolovala hlavně energetická účinnost spotřebičů, zatímco trvanlivost a opravitelnost zboží zůstávaly stranou. Rozšíření požadavků na celý životní cyklus výrobku dlouhodobě prospívá i peněženkám spotřebitelů — opravitelný výrobek s dostupnými díly vydrží déle. Užitečná je i povinnost informací v češtině: § 8 žádá, aby návody a digitální pokyny k výrobkům uváděným na český trh byly srozumitelné v českém jazyce, což zároveň posiluje informovanost spotřebitelů. Zákon zároveň vytváří rámec pro vymahatelnost — bez národních sankcí by evropské požadavky zůstávaly papírové, a důvodová zpráva přímo upozorňuje, že bez adaptace by se ČR vystavila riziku žaloby ze strany Evropské komise.

Co je problematické

Největším slabým místem je roztříštěnost dozoru: jedenáct orgánů bude kontrolovat stejné evropské požadavky, každý v jiné části trhu, což komplikuje jednotný výklad. Důvodová zpráva sice obhajuje volbu stávajících inspekcí tím, že umožňuje spojovat kontroly výrobku podle ekodesignu s ostatními kontrolami, zároveň ale přiznává, že rozsah nové dozorové činnosti nelze v tuto chvíli ani odhadnout — a tedy ani vyčíslit náklady na posílení inspekcí. Sankce jsou přitom vysoké: za zničení neprodaného spotřebního výrobku hrozí pokuta až 20 mil. Kč (§ 14), za nezajištění českého jazyka u informací až 5 mil. Kč (§ 9 až § 11), a u řady porušení může orgán uložit i zákaz uzavírat veřejné zakázky až na rok. Zákon navíc zavádí povinnost zveřejňovat data o vyřazených neprodaných výrobcích i pro obchodníky, aniž by bylo zřejmé, kolik administrativy to pro menší firmy znamená — důvodová zpráva přitom odkazuje na hodnocení dopadů provedené k evropskému nařízení, nikoli k této novele.

Jak je to řešeno jinde

Ekodesign jako takový je oblast, kde Evropská unie udává jednotná pravidla — nové nařízení nahrazuje směrnici z roku 2009, kterou členské státy implementovaly do svých zákonů, a nyní se ruší vnitrostátní odlišnosti. V rámci EU tak bude dozor podobně organizován všude; důvodová zpráva navíc porovnala tři varianty organizace dozoru: zcela nový orgán, posílení jednoho stávajícího orgánu nebo rozdělení dozoru podle stávajících kompetencí; zvolena byla třetí varianta, která nekoliduje s existujícími pravomocemi a umožňuje spojit kontrolu ekodesignu s kontrolami podle jiných zákonů, takže vznikne jedna kontrola namísto dvou. Mimo unijní rámec se s ekologickými požadavky na výrobky setkáváme i v jiných zemích (například pravidla o opravitelnosti ve Francii), hlavním trendem ale je, že Evropa tvoří standard, který se pak promítá do celosvětové produkce.

Co by šlo udělat lépe

Dávalo by smysl doprovodit zákon přesnějším přechodným ustanovením a jasným harmonogramem: nařízení o ekodesignu zatím žádné konkrétní požadavky na výrobky nestanoví — teprve budoucí akty Evropské komise určí, co se bude kontrolovat u textilu, nábytku či elektroniky — a každá nová kategorie může vyžadovat změnu zákona, pokud pro ni zatím není žádný dozorový orgán (§ 5 odst. 2). Zákon by mohl obsahovat obecnější zmocnění, které by umožnilo přiřadit dozor novým výrobkovým kategoriím bez novelizace. Užitečné by bylo i jasně určit, kdo konkrétně bude kontrolovat environmentální tvrzení na obalech a webových stránkách, protože greenwashing patří mezi oblasti, kde spotřebitelé narazí nejdříve.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bych hlasovala ANO. Zákon zavádí česká pravidla pro evropské nařízení o ekodesignu (2024/1781): jedenáct inspekcí bude dozorovat udržitelnost výrobků, pokuty mohou dosáhnout 20 mil. Kč a informace k výrobkům musí být v češtině. Původní stav — kvalita a opravitelnost zboží bez sankčního rámce — je pro spotřebitele i životní prostředí výrazně horší a neexistence novely by znamenala, že unijní nařízení zůstane bez českých sankcí a hrozí žaloba EU. Navržené znění tak i přes nedostatky (roztříštěný dozor, nevyčíslené náklady) lépe splňuje kritéria vymahatelnosti evropských pravidel, ochrany životního prostředí a přiměřené administrativní zátěže než obě alternativy.

Argumenty PROTI doporučení

• Roztříštěnost dozoru: jedenáct orgánů kontrolujících stejné evropské požadavky komplikuje jednotný výklad; důvodová zpráva přiznává, že náklady nelze odhadnout.
• Sankce jsou vysoké — za zničení neprodaného zboží až 20 mil. Kč, k tomu zákaz veřejných zakázek na rok — a rozsah nové činnosti inspekcí zůstává nevyčíslený.
• Povinnost zveřejňovat data o vyřazených neprodaných výrobcích pro obchodníky přidává administrativu, jejíž rozsah pro menší firmy není zřejmý.

Podrobnosti

Návrh předložila 17. února 2026 vláda prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu; Sněmovna jej projednala v prvním čtení 25. března 2026 a v září 2026 jej ve třetím čtení schválila — v současnosti je v Senátu, kde má na projednání 30 dnů od doručení. Zákon upravuje dozorové působnosti (§ 5 obsahuje výčet jedenácti orgánů dozoru včetně Státní veterinární správy a krajských hygienických stanic), informační povinnosti (§ 8) a rozsáhlou část o přestupcích (§ 9 až § 18), kde se pokuty pohybují od 500 tis. do 20 mil. Kč podle závažnosti a typu porušení; za nejtěžší případy hrozí i zákaz uzavírat veřejné zakázky na dobu jednoho roku. Části III až V novelizují navazující zákony (o hospodaření energií, o hornické činnosti, o dozoru nad trhem a další), § 21 obsahuje přechodné ustanovení pro výrobky spojené se spotřebou energie do doby, než začnou platit první prováděcí akty Komise. Účinnost se navrhuje dnem následujícím po vyhlášení. Náklady spojené s novelou ponesou podle důvodové zprávy především dozorové orgány a ÚNMZ (zatím nevyčíslené, hrazené ze státního rozpočtu); pro výrobce plynuje hlavní nákladové břemeno přímo z evropského nařízení, český zákon navíc přidává jen náklady na překlad informací, odhadnuté v řádu tisíců korun za kategorii výrobku.

Zdroje

• Tisk č. 113/0 na psp.cz
• Historie projednávání