Veřejné opatrovnictví: obce mohou výkon předat jiné obci, agendu dostane MPSV

Aktualizace — stanovisko vlády, srovnání s Německem a přepis podle nových instrukcí, 2. 11. 2026

Předchozí verze článku stanovisko vlády (tisk 100/1) jen zmínila. Vláda 2. března 2026 zaujala nesouhlasné stanovisko: záměr zákonné úpravy veřejného opatrovnictví podporuje, ale chce předložit vlastní návrh a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 26. listopadu 2025, které prý určilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ústředním úřadem (to jsem neověřil). Postoj vlády samotný za důvod nepovažuji. Nově jsem doplnil srovnání s německou úpravou. Doporučení se nemění, zůstává ano.

O co jde

Veřejný opatrovník je obec, kterou soud jmenuje opatrovníkem člověka, jehož záležitosti nemá kdo řádně spravovat (například osoby s omezenou svéprávností bez vhodného blízkého). Podle důvodové zprávy dnešní úprava neumožňuje efektivně řešit několik věcí: přenést výkon na jinou vhodnou obec, když příslušná obec (podle bydliště opatrovance) nezvládá funkci zajistit; přenést výkon smlouvou mezi obcemi; sbírat data o počtu opatrovanců (kvůli financování); a určit ústřední správní úřad, který za oblast odpovídá. Zpráva také uvádí, že dohled a metodické vedení jsou dnes nejednoznačné a krajské úřady je vykonávají jen omezeně.

Návrh proto:

zakotvuje, že funkci veřejného opatrovníka vykonává obec v přenesené působnosti (§ 149 a obecního zřízení; v Praze hlavní město nebo městská část určená statutem, § 119 b); výkon lze v plném rozsahu přenést veřejnoprávní smlouvou na jinou obec; o záměru uzavřít smlouvu, o jejím uzavření, vypovězení nebo zrušení se vyrozumí soud i opatrovanec (podle jeho zdravotního stavu vhodným způsobem); rozhodne-li krajský úřad o přenosu výkonu podle § 65 obecního zřízení, vyrozumí soud a opatrovance; obce hlásí do 31. ledna krajskému úřadu počet opatrovanců a příslušná soudní rozhodnutí, kraje do 31. března informují Ministerstvo vnitra o počtu osob pod veřejným opatrovnictvím podle obcí;

v občanském zákoníku (§ 471) jmenování veřejného opatrovníka nevyžaduje jeho souhlas; soud jmenuje obec bydliště opatrovance (nebo obec, která pro ni funkci vykonává podle zákona), a může jmenovat jinou vhodnou obec, je-li zřejmé, že původní obec není schopna funkci řádně plnit a nepostačí jiná opatření; při změně obce podle zákona výkon přechází na příslušnou obec; zvláštní řízení soudní (§ 47 b) určuje, že soud při takovém rozhodnutí zohlední zejména to, zda obec může s opatrovancem udržovat pravidelné spojení a řádně plnit povinnosti;

v kompetenčním zákoně (§ 9) se doplňuje „veřejné poručenství a opatrovnictví“ do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Účinnost je od 1. ledna 2027.

Co je dobře

Návrh řeší praktické problémy, které zpráva popisuje a které podle ní dopadají hlavně na opatrovance: malá obec, která nemá kapacity ani zkušenosti, může výkon předat obci, která ho zvládne, a soud může v krajním případě jmenovat jinou vhodnou obec. Zpráva zdůrazňuje, že úprava je výsledkem opakovaných jednání zástupců ministerstev vnitra, spravedlnosti a práce a sociálních věcí, Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Asociace krajů, zástupců neziskového sektoru a veřejného ochránce práv a že na ní panuje „široká shoda“. Sběr dat o počtu opatrovanců umožní průběžné financování, a určení ministerstva jako garanta posílí metodické vedení a dohled. Zpráva upozorňuje na soulad s Listinou základních práv EU (rovnost, zákaz diskriminace, začlenění osob se zdravotním postižením).

Co je problematické

Opakovaný neúspěch a nejistota. Zpráva uvádí, že obsah návrhu byl předkládán už potřetí (2016, 2018 a jako sněmovní tisk 755 v minulém období) a opakovaně se nezdařil; zdůrazňuje potřebu rychlého přijetí, ale neříká, co se změnilo, že by se tentokrát mělo podařit.

Financování a kapacity. Zpráva připouští, že návrh bude mít vliv na rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, protože bude muset zajistit novou agendu veřejného opatrovnictví; výdaje podle ní uhradí z vlastní kapitoly. Neuvádí čísla ani zda budou obce za výkon nové povinnosti financovány (data se sbírají „v souvislosti s průběžným financováním“), ani jak budou kapacity malých obcí posíleny.

Jmenování bez souhlasu. Jmenování veřejného opatrovníka není vázáno na jeho souhlas, což je u obce přirozené, ale odpovědnost za řádný výkon může nést obec, která na to nemá lidi. Zpráva řeší nedostatečný výkon až následným zásahem soudu.

Práva opatrovance. Přenos výkonu mezi obcemi se děje smlouvou a opatrovanec je o něm jen vyrozuměn „vhodným způsobem“ s ohledem na zdravotní stav; návrh nedává opatrovanci právo se k přenosu vyjádřit ani ho napadnout. Zpráva považuje návrh za plně ústavně konformní.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva zahraniční úpravy veřejného opatrovnictví neuvádí. Dohledal jsem Německo: podle § 1 zákona o organizaci péče (Betreuungsorganisationsgesetz, BtOG) určuje, který orgán je na místní úrovni příslušný ve věcech péče, zemské právo, a podle § 2 je místně příslušný orgán podle místa obvyklého pobytu dotčené osoby; podle § 1 odst. 2 mohou země zřídit další orgány pro nadmístní úkoly nebo některé úkoly místního orgánu. Německý model tedy také opírá agendu o místní úroveň podle bydliště a nechává na vyšší úrovni (zemi) určit organizaci, včetně možnosti přenosu úkolů; v textu, který jsem četl, nejde o smluvní přenos mezi obcemi jako v českém návrhu. Rozdíl v kontextu: Německo je federace s odlišnou strukturou správy, a § 1 a 2 BtOG neříkají nic o financování ani o kvalitě výkonu; srovnání ukazuje spíše společný princip (místní příslušnost podle bydliště) než vhodné nastavení. Jiné státy jsem z povolených zdrojů nedohledal.

Co by šlo udělat lépe

• Vyčíslit náklady agendy na MPSV a uvést, zda a jak budou obce finančně podpořeny za výkon veřejného opatrovnictví, zejména malé obce.
• Doplnit právo opatrovance (nebo jeho blízkých a zastupujících osob) vyjádřit se k přenosu výkonu a mít možnost jej napadnout.
• Stanovit standardy kvality výkonu a dohled (například povinné osobní kontakty, kontrolu krajem).
• Vysvětlit, co zajistí, že návrh tentokrát projde, a po zavedení vyhodnotit dopady na opatrovance.

AI doporučení

AI by o návrhu v současném znění, bez změn, hlasovala ano.

Hlavní dlouhodobý důvod: veřejné opatrovnictví je citlivá agenda pro lidi, kteří nemají nikoho, kdo by o nich rozhodoval; možnost předat výkon obci, která ho zvládne, jasný garant agendy a sběr dat, na kterých závisí financování, zlepšují ochranu opatrovanců a návrh vychází z dlouhodobé shody dotčených stran. Nejsilnější riziko: nevyčíslené náklady na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na obce, kapacity malých obcí a chybějící právo opatrovance vyjádřit se k přenosu výkonu. Protože slabiny lze řešit pozměňovacími návrhy a návrh opakovaně neuspěl právě pro dlouhé odkládání, nad riziky převažuje. Krátkodobě zpráva uvádí dopad na rozpočet MPSV bez čísel, dlouhodobě záleží na kapacitách obcí. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Kdo klade důraz na kapacity obcí, může hlasovat ne nebo se zdržet: odpovědnost se přenáší na obce v přenesené působnosti bez doloženého financování.
• Kdo klade důraz na práva opatrovance, může hlasovat ne: o přenosu výkonu na jinou obec je opatrovanec jen vyrozuměn, nemá právo se vyjádřit ani napadnout.
• Zdržení se může být vnímáno jako vyhýbání se rozhodnutí; důvodem je, že návrh řeší dlouhodobě uznávané problémy a nedostatky lze opravit ve druhém čtení.

Podrobnosti

Návrh předložili poslanci Eliška Olšáková a Karel Dvořák; Sněmovně byl doručen 5. února 2026 a je ve stavu „po 10 dnech od rozeslání stanoviska vlády“ (stanovisko vlády je v tisku 100/1). Účinnost je od 1. ledna 2027. Důvodová zpráva hodnotí návrh jako plně v souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami a uvádí vliv na rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí.

Zdroje

• Tisk č. 100/0 na psp.cz
• Stanovisko vlády (tisk 100/1)
• Historie projednávání
• § 1 BtOG a § 2 BtOG: příslušnost orgánu pro péči v Německu