Svoboda médií (EMFA): ochrana zdrojů, registr vlastníků médií a dohled nad fúzemi

Aktualizace — ověření podle instrukcí v5, oprava o trestním řádu, 2. 11. 2026

Návrh je dál v 1. čtení a nepřibyl k němu žádný následný tisk. Jde o vládní návrh, takže stanovisko vlády neexistuje. Článek jsem znovu ověřil proti textu. Oprava předchozí verze: tvrdila, že otázku výjimek z ochrany zdroje řeší navazující změna trestního řádu. Podle textu ale změna trestního řádu (nový odstavec 5 u mlčenlivosti, odkaz na § 8 odst. 7) jen zbavuje mlčenlivosti osobu, která žádá o pomoc samoregulační orgán podle § 4 odst. 3; žádné výjimky z práva odepřít informaci o zdroji nezavádí. Samotný § 3 odst. 1 a 2 právo odepřít formuluje bez jakýchkoli výjimek a nechává je na výkladu. To je z mého posouzení hlavní slabina návrhu, protože nezajišťuje rovnováhu mezi ochranou zdroje a vyšetřováním nejzávažnějších trestných činů. Doporučení se nemění, zůstává ano.

O co jde

Návrh provádí nařízení (EU) 2024/1083 (Evropský akt o svobodě médií, EMFA), které má podle důvodové zprávy zlepšit fungování vnitřního trhu mediálních služeb, posílit pluralitu a redakční nezávislost a zajistit transparentní a spravedlivé rozdělování hospodářských zdrojů. Zpráva popisuje podklady (zprávy Evropské komise o právním státu, nástroj pro sledování plurality médií) i čtyři cíle nařízení: podpora přeshraniční činnosti a investic, spolupráce regulátorů (Evropský sbor pro mediální služby místo ERGA), ochrana redakční svobody a transparentní měření sledovanosti a zadávání reklamy státem.

Hlavní prvky návrhu:

Rada jako regulační orgán. Dozor podle zákona i podle EMFA vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání; může požadovat informace od osob podle čl. 7 odst. 4 EMFA a poskytuje informace Evropské komisi. Ochrana zdrojů a důvěrné komunikace (§ 3). Poskytovatel mediálních služeb a jeho redakční pracovník mají právo odepřít orgánu veřejné moci informaci o zdroji nebo o důvěrné komunikaci a odepřít vydání věci, z níž by zdroj šel zjistit; stejné právo mají osoby s pravidelným či profesním vztahem k poskytovateli (např. zaměstnanci). Zpráva uvádí, že ochrana je širší než v tiskovém zákoně a postihuje i novináře mimo redakce, pokud splňují definici poskytovatele (redakční odpovědnost, výdělečná činnost). Samoregulační orgán (§ 4). Seznam vede Rada; zapsaný orgán musí osobám podle § 3 poskytnout pomoc při uplatňování práva na účinnou soudní ochranu; navazující změna trestního řádu prolamuje mlčenlivost těchto osob. Evidence vlastnictví médií (§ 5). Ministerstvo kultury vede veřejně přístupnou evidenci vlastnictví médií; poskytovatelé oznamují údaje do 30 dnů prostřednictvím agendového informačního systému. Spojení na mediálním trhu (§ 7). Rada posuzuje spojení s významným dopadem na pluralitu a redakční nezávislost; účastník (nikoli mikropodnik) je musí oznámit před zápisem do obchodního rejstříku a Rada vydá do 2 měsíců stanovisko, v případě dopadu na vnitřní trh po konzultaci s Evropským sborem. Reklama zadávaná státem (§ 8). Orgány veřejné správy hlásí do 31. března Radě výši peněz za reklamu u poskytovatelů mediálních služeb a online platforem (obce do 100 000 obyvatel a jejich organizace zveřejňují jen zjednodušeně) a vypracují transparentní, objektivní a nediskriminační kritéria zadávání; Rada vede veřejnou databázi. Sankce (§ 9, 10). Dodatečná lhůta k nápravě; pokuta za porušení evidenčních povinností do 10 000 Kč, u ostatních povinností podstatně vyšší; přestupkem je i porušení mlčenlivosti o pomoci novináři a nesplnění oznamovací povinnosti o spojení.

Účinnost je prvním dnem kalendářního měsíce po vyhlášení. Změny se týkají též trestního řádu, tiskového zákona, zákona o provozování vysílání a zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

Co je dobře

Návrh poskytuje novinářům silnější ochranu zdrojů (včetně osob v profesním vztahu) a samoregulační orgány jim mají pomáhat v soudní ochraně. Veřejná evidence vlastníků médií a posuzování spojení z hlediska plurality zvyšují transparentnost mediálního trhu a odpovídají evropskému standardu. Povinnost hlásit a zveřejňovat státní reklamu a stanovit objektivní kritéria snižuje riziko účelového přidělování peněz médiím. Sankce jsou odstupňovány (nízké za evidenci, vyšší za závažná porušení) a stanoví se dodatečná lhůta k nápravě. Zpráva zdůrazňuje, že povinnosti jsou omezeny na to, co vyžaduje nařízení.

Co je problematické

Pravomoci Rady a Ministerstva kultury. Rada nově posuzuje fúze z hlediska plurality a vede databázi státní reklamy, ministerstvo vede evidenci vlastnictví; zpráva nehodnotí kapacity a nezávislost těchto orgánů ani potřebu dalších zdrojů.

Neurčitost definic. Okruh osob chráněných právem odepřít informace o zdroji (poskytovatel mediálních služeb, samostatná osoba, osoby v profesním vztahu) je podle zprávy dán pojmem redakční odpovědnosti; hranice mezi novinářem a běžným komentátorem je přitom nejasná a její výklad nechává na praxi.

Zátěž a pokuty. Povinné oznámení spojení a hlášení reklamy zatíží i menší poskytovatele a obce; zpráva zmírňuje zátěž jen pro mikropodniky a obce pod 100 000 obyvatel, ale nevyčísluje dopady.

Důvěrnost. Ochrana zdroje je v § 3 odst. 1 a 2 upravena bez jakýchkoli výjimek, například pro nejzávažnější trestné činy; změna trestního řádu tuto otázku neřeší, jen zbavuje mlčenlivosti osobu žádající o pomoc samoregulační orgán.

Překryv s tiskovým zákonem. Rozdílná úprava ochrany zdroje v tiskovém zákoně a v novém zákoně může vést k nejistotě, kterou návrh řeší dílčími novelami.

Jak je to řešeno jinde

Důvodová zpráva zahraniční srovnání neobsahuje; jde o provedení nařízení (EU) 2024/1083 (EMFA), takže základní pravidla jsou v celé EU stejná. Jak ostatní státy upravily výjimky z ochrany zdroje a evidenci vlastnictví médií, jsem z ověřených zdrojů nedohledal, takže žádné zahraniční údaje neuvádím.

Co by šlo udělat lépe

• Upřesnit okruh chráněných osob a případné výjimky z ochrany zdroje a zajistit jejich soulad s trestním řádem a tiskovým zákonem.
• Vyčíslit náklady a personální potřeby Rady a Ministerstva kultury a zajistit jejich nezávislost.
• Zvážit odlehčení zátěže pro malé poskytovatele při oznamování spojení a evidenci.
• Zveřejnit metodiku pro posuzování spojení a pro kritéria státní reklamy.

AI doporučení

Při hlasování o návrhu bez změn by AI hlasovala ANO. Z pohledu dlouhodobého přínosu pro občany je rozumné provést evropský akt o svobodě médií: chránit zdroje novinářů, zveřejnit vlastníky médií a transparentně posuzovat fúze a státní reklamu. Slabinami jsou kapacity a nezávislost dozorových orgánů, nejasné hranice chráněných osob a nevyčíslená zátěž menších subjektů, což lze řešit pozměňovacími návrhy. Jde o názor AI podle uvedených kritérií, nikoli o výzvu pro voliče a nikoli o hodnocení poslanců.

Argumenty PROTI doporučení

• Rada pro vysílání a Ministerstvo kultury získávají citlivé pravomoci (fúze, evidence vlastníků, státní reklama) bez vyčíslených kapacit a bez popsaných pojistek nezávislosti.
• Ochrana zdroje má nejasné hranice a může kolidovat s trestním řízením.
• Nové povinnosti zatíží menší poskytovatele a obce, aniž by byly dopady vyčísleny.

Podrobnosti

Návrh předložila vláda (ministr kultury); Sněmovně byl doručen 4. listopadu 2025 a je ve stavu „po 10 dnech od rozeslání poslancům“. Účinnost je prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení. Návrh mění též trestní řád, tiskový zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

Zdroje

• Tisk č. 10/0 na psp.cz
• Historie projednávání